.. editorskou prací na trojdílné publikaci Fauna ČSSR – Ptáci (1972-1983) pojednávající podrobně o všech zhruba 400 ptačích druzích na našem území, která nyní vychází v druhém, přepracovaném a doplněném vydání, a spoluautorstvím unikátního Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice. K poslechu hrála cimbálovka Púčik s primášem Vojtou Konečným, ale někteří by si jistě rádi i zatancovali.

Karel Hudec si pro čtení z Bible vybral verše z první kapitoly Genesis o panování člověka nad zvířaty, Štěpán Hájek pak kázal na oddíl z Ježíšova Kázání na hoře o nebeském ptactvu a liliích. Těmito texty pak byl víceméně určen směr diskuse. Jako odpověď na Štěpánovu úvodní otázku sice Karel Hudec svým tichým hlasem podrobně popsal, jak havrani odlétají z Brna nocovat k Židlochovicím, jakým krásným zážitkem je být u toho, když stotisícihlavé hejno na nocoviště přilétne, a že podobný zážitek skýtá také pozorování obřích hejn husí na Nových Mlýnech, pak se ale hovor stočil spíše k ochraně přírody. Krátce oba debatovali nad smyslem oněch veršů z Genesis a nad tím, jestli puzení k ochraně přírody vyvěrá spíše z kořenů západní kultury (mezi které patří křesťanství), nebo z kulturní úrovně.

Karel Hudec také poznamenal, že není fundamentální ochránce, a dokonce použil slovo “auto” bez jakéhokoliv pejorativního nádechu. Řekl také, že rád studuje současné evoluční biology. Po krátkém rozhovoru byl čas již jen na tři otázky z publika a program se chýlil ke konci.

Štěpán ale představil svého hosta také jako humoristu a ten se nabídl, že přečte Štědrý den nebo Záhořovo lože z Erbenovy Kytice, jak by je Erben napsal dnes. Byl vybrán Štědrý den a tak jsme slyšeli vtipný příběh Marie a Hany nakupující v supermarketu (“jaképak to vidíš zlevnění”) a nechávající si věštit z karet či obrazovky. Hodina a půl uběhla velmi rychle a program zakončil vynikající Púčik. Karel Hudec některé jejich písně dokonce zpíval s sebou.