Březnová bohoslužba v Desertu se vydařila. Hrála kapela Sven vidlí vous a jako host vystoupil spisovatel Jan Balabán.

O dění v klubu Desert nás informují Štěpán Hájek s fotografem Ivanem Cimrem.

Tahle sestava měla účinkovat už v listopadu, ale vzhledem k objektivním překážkám, jak klimatickým, tak pracovním, z toho tehdy sešlo, takže nyní se odehrával druhý pokus.

Nakonec se neplánovaná prodleva ukázala jako výhodná, protože lidí přišlo určitě víc než tenkrát, a například přítomný houslista brněnské filharmonie se mi přiznal, že první Balabánovu knížku měl v ruce až o Vánocích. A přišel. A byl nadšen. Jednak kapelou, jednak hostem.

Jan Balabán nás okouzlil upřímným a do hloubky jdoucím uvažováním. Možná, že to nejdůležitější řekl hned na začátku rozhovoru – naše malé příběhy jsou součástí velkého příběhu, na každém z nás záleží. Svým psaním bojuje proti mínění, že „člověk je hovno“!

Co však asi nejvíc překvapilo, byl jeho způsob přednesu. Vybral si povídku Gabriel a přečetl ji tak, že nabrala neuvěřitelné grády.

Jak potom pravil u piva Jiří Šimsa, z jednoduché věci dokáže Balabán udělat záležitost metafyzickou.

A já si říkám – není nakonec celá bohoslužba Desert právě taková? Je to celkem jednoduché, ale řekl bych – dost neobyčejné…