Desert – libozvučné češtině cizí slovo – když si pomohu anglicko-českým slovníkem, tak „desert“ znamená poušť, pouštní, dezertovat, pustina, opustit, zběhnout, neobydlený, zásluha, zanechat, zasloužilost, vynikající vlastnosti – pokud vás napadla slova moučník, zákusek či zmrzlina po jídle včetně ovoce, tak vězte, že si musíte přidat ještě jedno „s“ (dessert).

Zajímá vás, jak to bylo poprvé v Desertu? Přečtěte si tento článek!

Desert s jedním či s dvěma „s“ je tedy slovem, které v sobě snoubí pustinu i vynikající vlastnosti, dezertéra i zasloužilého bojovníka, poušť i slaďounký zákusek – jak typické pro dnešní dobu, jak typické pro nás, jak typické pro jsoucno všeobecné.

Co se stane, když na poušť zaprší? Autor článku na poušti nikdy nebyl, takže čerpá jen z literatury – prý se poušť pokryje nádhernými květy. A je-li v poušti pramen vody? Pak vznikne oáza!

Je-li brněnský klub Desert na Rooseveltově ulici oázou, ponechme na úvaze návštěvníků, jisté jest, že donedávna byl přinejmenším pouští duchovní, do které však padl vlahý déšť Boží přítomnosti zprostředkovaný odvážným farářem Štěpánem Hájkem, který úderem září zahájil pravidelné bohoslužby s kapelou a hostem, čímž do tohoto Desertu přidal ten pravý dezert.

A na to, že to byla premiéra, bylo překvapivě plno – v čele husovická mládež jako jeden muž (a žena), půl staršovstva včetně kurátora sboru a návštěvníci domácí i přespolní – modlitba, čtení z písma (Lk 6,26-38), kázání (Já jsem ta pravda, cesta i život) i neotřelá hudební produkce písničkáře Karla Vepřeka s flétnistou Pavlem – doplněno třešinkou (dezertním ovocem) v podobě herečky Gabriely Štefanové-Ježkové, která nejen rozmlouvala s fousatým farářem, ale četla i ze své oblíbené knihy Forresta Cartera: Škola malého stromu.

Nutno rovněž podotknout, že číšníci se obětavě plížili pod stoly a jakýmsi zázrakem dokázali zajistit, že nikdo z přítomných netrpěl žízní a nestal se tak během návštěvy desertu vysušenou obětí, či že by snad i během bohoslužeb dezertoval. Zajímavá je taky přímá úměrnost: čím víc toho při bohoslužbách vypijeme (mají i Kofolu – pozn. autora), tím větší je šance, že nebudeme muset tento klub opustit.

Takže už jen zbývá si přát, aby náš desertní (zasloužilý) farář vydržel, aby z Desertu brzy nedezertoval (zběhl) a aby co nejdéle tamní pustinu (desert) svým duchovním dezertem oblažoval.