Hod Boží velikonoční 2007

 Publikováno: 19. 04. 2007, kategorie: Kázání


Věříme, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě boží. (2K 4,13-15)

Promluvit veřejně, pozvednout svůj hlas, to vyžaduje přinejmenším občanskou statečnost. Ozvat se, něco zastávat, něco hlásat, nebývá jednoduché, a mnoho je těch, kteří raději mlčí, nepromlouvají, k ničemu se nevyjadřují. Takové mlčení, taková neochota projevit svůj názor, bývá často nejenom projevem malé odvahy, ale také příznakem rezignace. Nebudu nic říkat, nebudu se do ničeho plést, na mně stejně nezáleží, tak co bych si dělal problémy. Člověk nevěří, že jeho hlas něco zmůže, že promluvit na veřejnosti má smysl. Nebezpečí takové rezignovanosti, takové nevěry je tu stále.

Apoštol Pavel však píše jednoznačně – my věříme, a proto také mluvíme. Patří to nějak základně k víře, že má být vyznávána, formulována do slov. Je to znakem, projevem víry, že člověk zastává veřejně nějaká stanoviska a nebojí se veřejně promluvit, třebas i proti bezpráví a křivdám. Věříme, a proto mluvíme, zvěstujeme, svědčíme, zkrátka nemlčíme a nezamlčujeme. Apoštol tady cituje už žalm 116., uvěřil jsem, a proto také mluvím – týká se to tedy jak jednotlivců, tak i celého společenství. Tak jako jednotlivý křesťan nemůže zamlčet jméno Ježíše Krista, tak ani církev jako společenství nemůže mlčet, nýbrž má zvěstovat evangelium odvážně a veřejně.

Jak toho dosáhnout, jak se toho odvážit?

Síla, která nás k mluvení uschopňuje, zdroj odvahy zastávat stanoviska evangelia, je zcela základní: je to vzkříšení Pána Ježíše Krista. Vzkříšení jakožto otevření nového věku, nových rozměrů života, kde už nevítězí jen zákonitosti mediálního světa, mechanismy PR agentur či fenomén žurnalistické likvidace, kde nevítězí lidský nevděk a lidská závist, lidské nepřátelství, nýbrž kde vítězí boží láska, pokoj a mír. Právě proto, že v Kristově vzkříšení jsou zákonitosti tohoto světa zrelativizovány, právě proto, že i ta zákonitost nejtíživější, totiž sama smrt, je přemožena, právě proto víra znamená nemlčet, ale mluvit. Má to smysl zvěstovat evangelium, má to cenu zastávat stanoviska, hájit pravdu, je dobře pozvednout hlas proti zlovolnosti, je dobře Boha chválit a člověka potěšovat.

Tak to ostatně vidíme i na příběhu učedníků. Dokud se nesetkali se vzkříšeným, trápili se Ježíšovou smrtí, byli schovaní, zalezlí, rezignovaní. Báli se. Teprve po setkání se vzkříšeným, když poznali, že on je živý a smrt ho nepřemohla, teprve tehdy naplnil je Duch statečnosti a oni neohroženě zvěstovali boží lásku v Kristu. Z bázlivých učedníků stali se první apoštolové, kteří rozhlašovali evangelium tehdejšímu světu. Taková proměna se může odehrát i s námi. Takto vzkříšený může i nás uschopnit, i my můžeme toho Ducha obdržet a statečně promlouvat k lidem dnešního světa. Věřit v toho, který vstal, znamená nebát se mluvit.

Věříme, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. Vzkříšení Pána Ježíše, to otevření nového rozměru života, vítězství nad smrtí, to je síla, která zahrne i nás, která dává naději i nám, každému jednotlivci, a zve nás všechny k nové, boží budoucnosti. Směřujeme před boží tvář. To je trochu zvláštní, spíš starozákonní vyjádření, které chce vyjádřit boží přítomnost, která je před námi, která je budoucí.

Vzkříšení Pána Ježíše Krista je tedy něco, z čeho můžeme a máme vycházet, co nás úžasně posiluje, co nás staví na pevný základ naděje, která je vpodstatě nezničitelná. Že v Kristu zvítězil život nad smrtí, to vám nikdo nemůže vzít. Toho se držte, to je cesta k Bohu, a zároveň i cesta odvahy mezi lidmi. Kdo věří, že život vítězí v Kristu i pro mě, ten pak překonává strach a nebojí se veřejně svědčit o boží lásce v tomto světě.

Ale abychom si rozuměli – to neznamená, že každý křesťan se nutně musí stát táborovým řečníkem, kazatelem či novinářem, básníkem či zpěvákem, nebo že aspoň musí své názory presentovat na internetu. Ne, nejde ani o profesi, ani o žurnalistickou zručnost, jde o pravé slovo v pravý čas, o slovo pravdy a naděje, právě v té situaci, do níž vy jste postaveni, právě mezi lidmi, s nimiž vy žijete. Věřit ve vzkříšení znamená svědčit o boží lásce, milovat pravdu, promlouvat proti bezpráví a přinášet lidem naději.

To všechno je kvůli vám, uzavírá apoštol, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě boží. Aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala. To je tedy účel, to je nakonec smysl božího díla s člověkem, smysl překonání smrti: aby se v lidech šířila milost. Ne jen mravnost. Ne jen slušnost. Ne jen vzdělání. Ne jen dobrá pověst. Nýbrž milost. Milost a díkůvzdání.

My máme pořád tendenci představovat si vzkříšení nějak záhrobně, až jednou, až po smrti. Je to sice pochopitelné, ale o to ve víře ani tolik nejde; na tom, jak a co bude po smrti, stejně nic nevykoumáme. Písmo takhle nespekuluje, mnohem důležitější téma je, co znamená vzkříšení v našem životě. Proto se ten příběh vypráví, proto tuhle víru vyznáváme. A vidíme zřetelně – jde o milost. A už teď! Pán Ježíš byl vzkříšen a my také spolu s ním budeme vzkříšeni, aby se milost ve mnohých rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě boží. Vítězství života nad smrtí má vyústit v milosrdenství a díkůvzdání.

Můžeme se tedy ptát každý sám sebe: Věříme? Nebojíme se mluvit? Šíříme milost? Vzdáváme díky? Amen

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.