Dvorek č. 1 – 2008

 Publikováno: 14. 04. 2008, kategorie: Husovický dvorek
Pokud si snad někdo myslel, že devátý ročník dvorků by již mohl být poznamenán případnou atrofií či vyčerpaností stářím, tak stejně podlehl mladistvému elánu, s jakým duch dvorkový opět vtrhl do poklidné atmosféry husovického sboru. Kdyby tentokrát přijela natáčet televize, neměla by si kam postavit kameru. Čtěte originální reportáž, složenou z dojmů tří účastníků a doplněnou fotografiemi Ivana Cimra.


Nejprve se zeptáme Bigblogera Štěpána, jak to začalo?

Bylo plno. Lidé vzadu stáli, někteří i na chodbě. Dvacet dětí odešlo do nedělky, ale ani nebylo poznat, že by se někde uvolnila místa. Křtil jsem čtyři dospělé, kteří nebyli pokřtěni v dětství, uvěřili až před časem a rozhodli se pro křest. Úřednice v důchodu, absolventka filosofie, t. č. v domácnosti, studentka dramaturgie a učitel fyziky.

Co zaujalo Michala na zahájení výstavy?

Petr Oslzlý se při zahájení výstavy Rosti Pospíšila ukázal jako zkušený kunsthistorik. Jeho slovo bylo výstižné a stručné. Nejvíc mě zaujalo vysvětlení světle modré židle na tmavě modrém pozadí jako židle existenciální. Velký žlutý obraz pokrytý tisícem malinkých kytiček zase dle slov odborníkových svědčil o velké pracovitosti Mistrově. 

Ivan se široce rozepsal o představení Víti Marčíka.

“Komorní představení jednoho „šaška“ a jeho pěti loutek, které nenechá nikoho chladným. Kulisu tvoří tříkolka, která se v průběhu pohádky stává koněm, válkou, tanečním sálem i drakem.” tolik se píše v charakteristice kusu na stránkách http://www.teatr.cz/ .

Věřte mi ale, že to je žalostně krátký a nepřesný popis hereckého koncertu Víti Marčíka – a stejně krátký a nepřesný bude i tento. Víťa Marčík je tím vzácým hercem a člověkem, který nechává své diváky bez rozdílu věku zapomenout na starosti a rozesmát je nakažlivým, radostným smíchem.

 I kdyby na první den Husovického dvorku nesvítilo slunce, díky Víťovi by ho měli všichni v duši plno. Příběh je laskavý, dokonce i drakovi Bajaja jen ukousne jedovatý jazyk.

Hra je proložena gagy vyvolávajícími salvy smíchu, herec vtahuje diváky do děje, hrají vlastně všichni. Zesláblí smíchem, nadlehčeni radostí a nadšeni tím skvělým kumštýřem jsme jen neradi končili to nádherné nedělní dopoledne.

A co nám řekne Štěpán na konec?

A ještě to nebylo všechno. Večer jsme měli bohoslužbu v hospodě, hrály hodně zajímavé Květy, pak něžné punkerky Sestry Steinovy, a nakonec to dojeli bigbítoví Gamba blues band. Požehnaná neděle!

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.