Poslední předprázdninový Desert měl trošku komplikace v průběhu, přesto se mimořádně vydařil!

Určitě nikoho nedokázala zklamat skupina Zelené koule, leda pár starších dam v první řadě, které se zde ocitly možná omylem. Ostatní však měli na tvářích úsměvy a zjevně se jim produkce zamlouvala. A protože nakonec přišel ne kouzelník, ale i skoro již oželený host Pavel Kolmačka, završil se i tento Desert nadmíru úspěšně.

Desert na nás čekal, jak je letos zvykem, po krásné, slunečné neděli a přívětivě nás zval do chládku dole u výčepu.

Tam už se na představení připravovala skupina Zelené koule a zjevně dolaďovala formu a nějaké ty detaily se Štěpánem.

Možná by stálo za to informovat, co že ty Zelené koule jsou zač. Převzato ze stránek http://koule.takyryba.org : “ZELENÉ KOULE jsou nepočetná hudební skupina. Svérázná poetika ekologických písní je žánrově řadí do kategorie tzv. biopunkových kapel. Vznik ZELENÝCH KOULÍ se datuje k počátku roku 2005. První veřejné vystoupení kapely bylo 30.7.2005 na festivalu BIGBeaT ČERNVÍR OPEN AIR 2005.”

Hráli pěkně a tak jsme měli všichni dobrou náladu.

Nálada byla výborná i přesto, že stále ještě nedorazil očekávaný diskuzní host, spisovatel a básník Pavel Kolmačka. Už se kvůli jeho zpoždění posouval začátek o půl hodiny, ale déle to už posouvat nešlo, takže Štěpán zahájil. Nutno říct, že i on měl dobrou formu a kromě krásného kázání si výborně poradil i s prozatímní nepřítomností hosta. Představil ho v jeho nepřítomnosti a namísto plánovaného rozhovoru přečetl úryvek z jeho knihy Stopy za obzor. Tuto knihu autor vydal jako svou první prózu. Do této doby byl znám jako autor dvou básnických sbírek (Vlál za mnou směšný šos, 1994, a Viděl jsi, že jsi, 1998).

Pavla Kolmačku zdržela nespolehlivá doprava. Auto nepoužívá, a tak se po selhání běžných prostředků (vlak, autobus) pokusil spolehnout na dobré lidi a dojet stopem. A jako ve všech dobrých pohádkách, i tentokrát se podařil happy-end a Pavel Kolmačka dorazil. To bylo moc dobře, protože po přečteném úryvku na něj byli návštěvníci natěšení, a tak Štěpán pružně zakončil rozhovorem s hostem, který měl původně proběhnout na začátku.

Pak jsme si ještě mohli posedět a popovídat, a to taky stálo za to.

Text a foto Ivan