Miloš Hrabal provozoval Desert a Trojku úžasným způsobem. Vybudoval místa setkávání, kde tepe život, kde lidé přicházejí nejen, aby spolu seděli a pili, ale aby také kultivovali svou duši. Pestrý kulturní program mu byl bytostnou potřebou. Komunita kolem Desertu a Trojky je těžce zasažena jeho náhlým úmrtím, neboť to byl člověk, kterému je mnoho lidí za hodně krásného vděčno. Ani Bohoslužba Desert by bez něj nebyla. Proto nejen minuta ticha, kterou jsme drželi, ale i modlitba a kázání byly tentokrát hledáním naděje v těžké chvíli. Zdeněk Větrovec zpíval své křehké šansony, kapela šlapala, Desert byl opět přeplněn. Režisér Vladimír Morávek mluvil o současném člověku a “pošetilé” činnosti zvané divadlo, o potřebě nebýt sám. Závěrečné čtení Myškinova vyznání z Dostojevského Idiota jako by vše završilo a ukázalo, co dál – jak žít a o co se snažit. Děkujeme.