Třetí dvorek byl opět plný slunce a pohody. Byla rodinná neděle, všude spousta dětí. Na zdech dvorku již visela výstava netradičních koláží a taky tam stálo jeviště s oponou, která skrývala mnohá překvapení. Jestli chcete vědět a vidět víc, přečtěte si celý článek.

Kázání pro děti, které je vždy na rodinnou neděli, bylo, jak už je u Štěpána obvyklé, srozumitelné a výmluvné. Dokonce se hlásili i někteří dospělí, kteří byli vyprávěním tak uchváceni, že odpovídali na farářovy otázky místo dětí. Navíc jsme si zapěli s doprovodem mládežnické kapely skvělé songy ze zpěvníku Svítá.

Pak se všichni vyhrnuli na dvorek, kde už visely obrazy – koláže mistra Václava Houfa. Při vernisáži přednesl Michal Hadlač rovněž koláž z odborných textů již nežijícího brněnského kunsthistorika Igora Zhoře. Na rozdíl od Štěpánova kázání však byla tato koláž poněkud nesrozumitelná.

Co třeba znamená věta: “Dráha letu vlaštovky je absolutně nesouměřitelná s dráhou letu mouchy, a to i okamžiku totálního ztotožnění obou?”

Vyčerpaní posluchači se již těšili na divadlo. Klauniáda divadla Facka (Michal Bumbálek & company) nadchla všechny – oni si jen taky chodili na chůdách a k tomu žonglovali?!?

A to jim nestačilo jen chodit, oni na tom taky prováděli různé cviky, dokonce cvičili na hrazdě – kdo neviděl, neuvěří.

Na fotkách také chybí krkolomné pády, při kterých se tajil dech. Na přímý dotaz, zda se nehodlají zabít, odpověděl mistr “Bum”bálek lapidárně: “To je jenom šmé, všechny pády jsou nahrané.” No já nevím, jednou takhle spadnout a mám zaděláno na doživotí na invalidním vozíku.

Nakonec si přece jenom znavení herci i během představení trochu odpočinuli – jenom je nutné dávat pozor, aby se krev nenahrnula do hlavy.

A to, co nebylo na skvělých fotkách rodiny Zikmundových, si musíte domyslet. Nebo přijďte příště.