Slovo a tři kapely. Díky štědrým dárcům se prosincová bohoslužba Desert proměnila v adventní festival kvalitní úrovně. Hudební menu začalo krátkou modlitbou:

„Díky, Bože, za to, že se smíme radovat, hrát a zpívat. Díky za to, že přicházíš svou láskou mezi nás a učíš nás dobře a zajímavě žít. Díky za dar slov, barev a tónů, za všechnu pestrost a krásu. Díky za advent a vánoce, za narození Ježíše Krista, za smíření a pokoj. Díky za to, že v životě nevítězí jen boj, podrazy a síla, ale také laskavost, porozumění a něžnost. Díky, že smíme nalézat naději. Amen.“

Čtěte článek Štěpána Hájka vypůjčený z jeho Bigblogu.

A pak už nastoupila brněnská stoupající hvězda, kapela Poletíme? (ano, s otazníkem). Jednoduché písničky o složitém životě, tak praví jejich slogan – a jak známo, udělat jednoduchou písničku, dobře a zajímavě, to bývá právě nejsložitější.

 Kapelníkovi skupiny Poletíme? Rudolfovi Brančovskému to zatím jde jako po másle, jednoduché (ne však povrchní či podbízivé) písničky sype z rukávu, a málo platné, je prostě vtipný. Přítomní, a to nejen mladí, kterých byla většina, se dostali do varu hned na začátku.

Po adventním čtení z proroka Micheáše (sklidil potlesk taky) hrála kapela Ponožky pana Semtamťuka. Jestliže u Poletíme? šraml směřuje k šansonu, country či bigbítu, tak u Ponožek rovnou k dixielandu.

Vltavský parník a hospůdky na Berounce, řeka, pivo, sluníčko. Přesto nás dokázali i vyděsit sociální baladou o znásilněné dívce… Ale to byla výjimka, jinak v jejich pojetí je veselá i Rozptylová loučka.

Adventní kázání bylo zpočátku žertovně patetické, nakonec vážně křehké. Odměněno řevem hurónským.

A pak už do nás pustil naplno svou energii Původní Bureš, magický a hypnotizující.
Rytmika nádherně šlapala, elektrické housle dodávaly zvuku barvu a Fumase prostě musíte mít rádi…

Zajímavé bylo, jak soustředěně publikum poslouchalo, až potom najednou v určitém okamžiku doutnající jiskra vzplála a zbytek koncertu už probíhal v divém skotačení.

Vydařená akce, říkali všichni. A já říkám taky. Svátek narození se blíží.

Foto Jonáš Hájek