Redakce husovických stránek obdržela exkluzivní informace o jedinečném cyklistickém putování moravských evangelíků a evangeliček po českých pivovarech.

Kdo se zúčastnil? Sbor nosislavský reprezentovali Ondra, Tomík a Gassík. Za miroslavské vyrazila Jana a rovněž Brňáci nezůstali pozadu. V dresu Červeňáku vyjeli Kewin a Dave, Blahoslavák vyslal Kubíka se Šamušem a Husovice reprezentovala ostřílená sportovkyně Dáda. Navíc s nimi jel i Ferda, který sice není evangelík, ale do kolektivu skvěle zapadl.

Peloton celkem ujel 550km (k tomu 65km vlakem) a během cesty navštívil 5 pivovarů. A jak to celé proběhlo, se dozvíte v reportáži, kterou redakce připravila na základě Ondrových podkladů, Dádiných připomínek a Janiných fotografií.

V pondělí 8. srpna L.P. 2005 se hrstka odvážných sešla na parkovišti u zoologické zahrady v Brně a v 9.00 neprodleně vyrazila do první etapy cesty. Cíl v Poličce se v tom okamžiku zdál v nedohlednu. První vrchařská prémie byla vRovečném a všichni vidíme, že peloton byl dosti vyčerpán.

Přesto úvodních 100km uteklo jako voda a účastníci se mohli potěšit návštěvou vyhlášeného Měšťanského pivovaru v Poličce. A že se po těch kilometrech opravdu museli občerstvit!

Noc proběhla bez problémů ve stanech na zahradě u dobrotivých poličských slitovných domorodců a pak následovala další náročná etapa do Chrudimi (85km), zpestřená návštěvou pardubického pivovaru Pernštejn.

a zakončená návštěvou pivovaru medlešického. Nutno říci, že přesuny mezi pivovary nebyly hladkou záležitostí a něktří borci při opravách veloduší používali vskutku netradiční techniku.

Po klidné noci pod pevnou střechou se odvážlivci vydali směrem ke zřícenině hradu Sióna (tentokrát bez pivního občerstvení), kde si poseděli u ohýnku a pak strávili klidnou noc ve stanech.

aby hned druhý den nastoupili náročnou cestu (63km) do Velkých Popovic, kde je čekalslavný pivovar Kozel.

Že to bude taková velká továrna, nikdo z nich nečekal – to naše Starobrno – to je přímo krcálek!

Výprava moravských cykloturistů vyvolala velkou pozornost, dokonce si někteří zaměstnanci pivovaru přáli se s našimi borci vyfotit.

A pro ty, co dosud nepijí kozla lahvového, byl k dispozici i kozel skutečný.

Podle šťastných výrazů v tváři vidíme, že všichni budou na velkopopovický pivovar dojatě vzpomínat.

V pátek cestovatele čekal vrcholný zážitek celé cesty – po 65km (k tomu 25km vlakem z Benešova doVlašimi) – to bylklášterní pivovar Želiv, kde pivo stáčejí opravdoví mniši. Cesta však byla záludná a jezdci museli překonávat řadu náročných překážek a objížděk.

Po těchto zkušenostech někteří borci chtěli přesednout i na jiný dopravní prostředek, přes velkou snahu se však nikam dál nedostali.

Piva v želivském pivovaru jsou nazvána po významných opatech řádu. Cestovatelé ochutnali patnáctistupňové svrchně kvašené pivo Gottsschalk, medem ochucené třináctistupňové pivo Castulus a višňové třináctistupňové Siard Falco. Nikoho ovšem nepřekvapí, že ten večer všichni nocovali hned u místní hospody.

Sobotní etapa slibovala návštěvu pivovaru dalešického, ale i přes vlakovou zkratku (Jihlava – Třebíč 40km) nedorazila výprava včas k branám pivovaru (těch 75km bylo přece jenom hodně)

Z prohlídky tedy sešlo a bylo nutné místní pivo otestovat jen v zdejší pivovarské restauraci, což mu na kvalitě nijak neubralo.

Noc pak proběhla bez problémů pod širým nebem uprostřed širého pole.

Nedělní etapa již byla pouze doplňková – jen 62km z Dalešic do Blučiny, kde se odpoutali venkovští členové týmu a zbytek si dal dobrý oběd v místní restauraci.

Pak už zbýval jen kousek do Brna (33km), kde bylo celé putování v pohodě ukončeno.

(Pozn. redakce – fotky i některé události jsou z důvodů literárních zpřeházeny.)