Autor: Jarek Klimek
Lenivá pohoda. Tato fráze se loni nesla loukami a lesy v okolí Lovětína velmi často. Letos to tak často slyšet nebylo (zato byly k slyšení jiné perly), ale přesto tato dvě slova velmi dobře vystihují výrazně neorganizovanou atmosféru sborové rekreace, na kterou se mnozí z nás dlouho těšili.

Lovětín je prostě… Lovětín.
Stany. Týpí. Výborná kuchyně. Horko i zima. Známé tváře i ty, které jste nikdy neviděli. Klid i dětský řev. Lenivá pohoda. Kdo nezažil, jen těžko porozumí…

Místo činu

Týpí tvořila nepřehlédnutelnou dominantu tábora.

Děti ovšem mnohem více zaujala letošní novinka – věž s houpacím uzlem…

Společná jídelna občas posloužila i jako kavárna a hudební sál (nad levou makovicí znalci místních poměrů nepřehlédnou jedinou příjezdovou cestu, která letos fungovala)

Po zpívání čekalo nejen faráře výborné kafe (ale jen faráři ladil hrnek s tričkem)

Hele mami, já chápu, že tady vaří výborné kafe, ale já fakt nic nevidím…

Mami, tam to žije. Dones mě blíž.

Tak ne mami, zas mě odnes. Oni strašně hulákají…

Jirka a Máša byli zárukou (nejen) hladkého chodu kuchyně a našich plných žaludků…

Dita po večerech pohotově zapisovala, a tak jsme si druhého dne u kávy mohli připomenout ty nejlepší výroky předchozího večera…

Ne, opravdu ty výroky nemůžeme zveřejnit celé. Natož jejich autory. Ale místní paparazzi za nemalý obnos dodal alespoň část kompromitujících materíálů…

A byla to opravdu bžunda. Ale dost legrace. Je potřeba nasbírat něco k obědu.

No dobře, to není ona…

Tato asi taky ne…

Zatímco fotograf fotil prašivky, jiní uspěli ve sběru kvalitních (a hlavně poživatelných) hub.

A hlady jsme opravdu netrpěli.

Byla s tím práce, ale stálo to za to.

Připojili se malí i velcí.

Mnozí kuli v zákulisí všemožné pikle, aby nedošlo na zlatý hřeb – Setonův hrnec. Ale nebylo jim to nic platné – kuchyň měla pevné velení.

A tak nezbylo, než aby jedni vyrazili do lesa na dřevo, a další jej zpracovali…

… zpracovali…

… zpracovali.

Pak bylo potřeba dřevem řádně přiložit a rozpálit kameny…

V mezičase silnější jedinci připravovali a udusávali jámu pro umístění horkých kamenů a slabší jedinci vsadili na jistotu v podobě Bebe…

Nakonec ale byla rozpáleným kamenům ukázána cesta na jejich místo v připravené jámě…

… a po kamenech následovala tráva z okolní louky a po ní připravená kuřata v alobalu.

Na kuřata pak horký popel…

… a po popelu výživná hlína. V této fázi se mnozí tvářili tak, jako kdyby považovali kuřata za ztracená…

Jiní ovšem skepsi rozhodně nepodlehli, rozvibrovali své hlasivky a bubínky okolostojících hlubokými tóny…

… a následně zmalovali syny své…

… i dcery cizí v očekávání krmě zemské.

Jak vyhrabání kuřat po dvou hodinách dopadlo? To nechť zůstane mystériem, které sdílejí ti, kdo na něm měli podíl…

Pro ostatní na rozloučenou půlnoční snímek lovětínského tábořiště.