Letošní podzim se mezi naší mládeží podezřele často mluví o pikole. Co za tím vězí? Projekt Před pikolou za pikolou si klade za cíl zlepšit hudební výchovu malých dětí. Hlavní iniciátor Ondřej Hájek požádal o grant Nadaci O2 Think Big a rozjel aktivitu, která udivuje velkoryse pojatými záměry a vzbuzuje nadšení spolupracovníků. Jak napsaly Lidové noviny…

V posledním listopadovém víkendu se uskutečnila tradiční vřešťanská podzimní výprava. Tentokrát jsme navštívili neznámé místo, Lipovou u Prostějova. Přes místy polní podmínky a mrazivé počasí jsme tam, hlavně díky vstřícnosti místních a kráse prostředí, byli rádi a vše přežili zdárně, šťastně a (snad) i ve zdraví.

Podzimní výprava dětí na Babí lom. Všichni statečně došli!

Tradiční pasování nových Vřešťanů. Listina v pořádku. Vše je velmi tajemné…

V neděli 16. 10. byl pokřtěn Prokop Rybnikář a Vangelii Joanidisové bylo uděleno požehnání. Oběma dětem přejem vše nejlepší!

Jako každý rok, i letos se konala letní rodinná voda. Tentokrát jsme sjížděli řeku Vltavu. Dohromady nás bylo sedmnáct vodáků a tomu nejmenšímu bylo pouhých jeden a půl roku.

Vysokoškolští studenti, z nichž větší část patří k jádru naší mládeže – v čele s Michalem Doleželem – organizuje nový festival Moje 20. století. Název je odvozen od filmu Olgy Sommerové, v němž vzpomínají…

“…neboť v tomto kraji lesů, zvrásněném horami jako kus papíru, který se chystáme hoditi do kamen, žijí posud děje, jakým se bláhově usmíváme jen proto, že se u nás nestávají již po staletí. V tomto kraji kopců na kopcích a roklí v roklích, kde se v tlejícím soumraku pralesů rodí prameny a umírají prastaré javory, jsou posud začarovaná místa, odkud se ještě nikdy nedostal ani jelen, ani medvěd, ani člověk…” Ano, byli jsme na Zakarpatské Ukrajině!

Tábor se i letos konal na tradičním a milovaném místě v Lovětíně. Dětí přibylo. Bylo to fajn. Děkujeme Františce a Pepině i dalším vedoucím, taky Máše a Jitce.

V ČCE křtíme jak dospělé, tak děti. Většina rodičů nechává své děti pokřtít. Pokud však rodiče chtějí dítě nechat, aby se ke křtu rozhodlo samo, až vyroste, tak namísto křtu udílíme požehnání a doufáme, že dítě ke křtu doroste. A právě oba tyto případy se sešly při jedné neděli 12. června. Marek Hromádka byl pokřtěn a Marianě Kolegarové bylo uděleno požehnání. Je dobře, že oba způsoby jsou možné, dokonce zároveň, při jedněch bohoslužbách.