netočily moc kolem nepříjemností minulého století, spíš se nás snažily nadchnout pro krásu života. Vzduchem létala jména jako Voskovec a Werich, Luciano Pavarotti, Herbert von Karajan, Tom Waits, Lou Reed. Se všemi těmito legendami Soňa Červená spolupracovala, a samozřejmě se stovkami dalších umělců, kteří by během jedné hodinky snad ani nestihli být vyjmenováni. Byl to opravdu zážitek. Soňa Červená tak ovládla atmosféru chvíle (dík i Michalovi, který to ustál se ctí), že jsem raději promptně zrušil svůj závěrečný proslov, který měl 2. ročník festivalu uzavřít – v ten okamžik se prostě jiné řeči nepatřily! Také divadelní představení Emigranti souboru Onion Picknic vyznělo spíš rozpačitě, jako by po něčem takovém nemělo sílu nás oslovit a přesvědčit. Kdo umí, umí! Děkujeme Sokolu Brno 1, a zejména Michalu Doleželovi, jak za tento podivuhodný zážitek, tak také za všechny tři večery letošního ročníku!