Vše pozorovali tajní agenti, kterými se centrum Bratislavy jen hemží a kteří jen
podtrhují tu celkovou pohodu, která v uličkách a na náměstích starého
bratislavského města panuje a kterou my v Brně nikdy nedosáhneme.

Jen co herci usedli na lavičku na nádvoří paláce, hned začali vybalovat
kostýmy, rekvizity a vše, co umělci ke své produkci potřebují.

Hudební složka je nedílnou součástí celého představení, především si však
nesmíme poplést pořadí písní, poplést melodii a zapomenout slova.

Soustředění herců je značné, ještě vyladit poslední repliky a můžeme jít na
to!

Diváci se sešli opravdu v hojném počtu, ani jsme to nečekali… Ta kašna se hodí
- v Brně máme kinokavárnu, v Bratislavě je divokoupák.

Takže napřed malá geografická příprava. Kdo ví, kde je Brno? V Brně máme
čtyři evangelické sbory. Jmenují se Brno – jedna, Brno – dva, Brno – Židenice a
nejmenší z nich je Brno – Husovice.

Vážené sestry, vážení bratři… vážené sestry, vážení bratři….. ehm, vážené
sestřenice, vážení bratranci, vážené matky, otcové, vážení strýcové, babičky,
prasynovci…
Zadrž, bratře presbytere, nebo tady budeme do večera! Máme se přece
představit!

Dyž scete, tak tady můžete hodit svý čučo na tradiční třásně husovický kchoc.
(Tuná si môžete pozrieť tradiční ženský kroj. Tradiční mužský kroj si pozrieť
nemôžete, lebo brat, ktorý mal prísť v kroji, má angínu a zostal doma.)

Nejprve vám, milé laskavé publikum, představíme členy našeho uměleckého
souboru. Tato herečka zde, umělkyně tragických rolí, jejíž jméno Dita jest,
zastává roli ubohé matky, jejíž dcera na smrt nemocná jest a v horečkách
vysokých právě blouzní. A toto dítě zde, Klára jménem, ubohé to dítko
ztělesňuje. Bratranec Richard si ve volných chvílích zahraje Petra,
který též Skálou zván jest a na němž celá naše církev stojí. A nakonec role
nejhlavnější. Našeho Mistra a Pána, Ježíše Krista, velebeného i
ukřižovaného, představuje pan Superstar, Joachimo Hájo!

Velevážené publikum, začíná první dějství. Nyní vidíte milého a váženého
apoštola Petra, jak si s Ježíšem na procházku vyrazili a právě k obci jménem
Kafarnau přicházejí. Ale dnešní odpoledne určitě nebude klidné, co se to děje
, kdo to sem běží?

Dcera má teplotu…. tak vysokou teplotu…. moc vysokou teplotu…. příšerně
vysokou teplotu.

Nyní tady Petr a matka podrží nemocnou, Ježíš přichází, soustředí se, zvedá
ruce. Moment, ještě není zcela soustředěn… Prosím o laskavé strpení, nehlučte,
netlačte se. Tak ještě jednou. Ježíš se soustředí, ještě více se soustředí,
zvedá ruce a?

Vážení televizní diváci, hlásíme se živě z jeruzalémského chrámu, kde
právě došlo k vážnému incidentu. Nějaký občan jménem Ježíš doprovázený dvanácti
kumpány narušil poklidný průběh velikonočních trhů, které byly povoleny nejvyšší
radou.

A už tu máme před kamerou představeného našeho chrámu, jinak také ředitele
tržnice pana Abrahama. Můžete nám, pane Abrahame, k tomu něco říct.

Vezměte a jezte, toto jest tělo mé. (Večeři Páně snímala i nějaká jiná
konkurenční televize, že by CNN?)

Velevážené obecenstvo, naše umělecká tragédie vrcholí, Ježíš Nazaretský, král
židovský je ukřižován. Davy obdivovatelů jsou pryč. Happyend se nekoná.

Díky našim technikům se podařilo zprostředkovat rozhovor s očitým svědkem,
kterým je veřejnosti již poměrně známý setník Postumius Agrippa. Pane
setníku, co si o tom všem myslíte?

A to je všechno nejpodstatnější. Loučí se s vámi Markéta Tobiášová, televize
Nova, Jeruzalém.

A je tady konec, publikum bylo báječné, všichni tleskali a tak jsme sfoukli i
přídavek. A pak rychle pryč z jeviště. Následovalo loutkové divadlo v
maďarštině!

• Mistr J. Hus se nejen narodil v Husovicích, jak bylo správně pojato do hry, nýbrž má své historické místo na místě generální zkoušky (Husův dům v Nosislavi – dále jen „HD“), pravděpodobně byl zde upálen, o čemž svědčí každoroční ohně zde na dvoře Husova domu zapalované a dále atmosféra ve sboru (je zde často horko).
  Jiné historické práce ovšem Nosislavi upírají toto privilegium tvrdíce, že byl upálen na mnoha jiných místech ČCE, neboť i zde je situace podobná.
• Je třeba vyladit slovenštinu jednoho z účastníků. Někteří účastníci z kořeny u našich bratrů a sester v luterských sborech SR poznali některé
  čechismy a snad i ukrajismy a rusismy (!) v jeho jinak kultivovaném simultánním tlumočení
• Bombou bylo ovšem obsazení role starosty Husovic bratrem Jiřím, to je skutečně talent jehož hvězda vychází a brzy jistě o něm uslyšíme nejen z Husovic. Jenom pozor, aby i doma nepřestal být prorokem. Památná je zejména jeho věta ze zákulisí, že takovou kulturou je třeba vyvažovat kvalitu bohoslužeb. Jde jen o to, aby nám ty váhy moc nehoupaly.
• Mírná kritika se snesla na hudební služku díla. Je vidět, že chybí v souboru korepetitor díla.
  Nicméně jisté talenty se i zde objevují. Nebylo jim však dopřáno se plně rozvinout, poněvadž v tomto vedru se zejména nepřiměřeně rosili prsty, které pak odmítali poslušnost na pražcích instrumentů
• Diváci též doporučují zřízení funkce nápovědy, neboť podobnou viděli i v konkurenčním Národním divadle v Praze na Národní třídě. Takže je škoda, že není i v HNED. Jelikož není k dispozici náležitá budka, vyskytlo se doporučení, že bude stačit velký slunečník, kde bude nápověda schovaná.
• Zajímavé bylo zdvojování rolí i ztrojování. Nicméně nijak originální nám to nepřipadlo, neboť s tím jsme smířeni například z politického života. I ve sborech se najdou tací, kteří dělají několik funkcí. Např. farář dělá i kostelníka a někteří členové chodí do kostela i za své rodinné příslušníky.
  V jednom sboru prý dělá jeden presbyter celé staršovstvo a jeho žena stínové staršovstvo.
• Dílo kladně ohodnotily i děti, což daly najevo svým soustředěním a sníženou měrou zlobivosti během produkce. Pouze jedno (!) dítko sdělilo
  „mě už to divadlo nebaví“. To je výrazné plus. Při bohoslužbách zlobí dětí víc.
  
• V neposlední míře sklidil obdiv režisér a autor díla Mr. M. H. Hadley. Nadšení diváci s ním diskutovali, přičemž mu nalévali do pohárku místní tekuté výpěstky, což způsobilo….že
  mistr přislíbil tuto scénu zařadit do svých pravidelných štací. Což bylo ovšem naši prvořadou snahou, takže kapitál takto investovaný do dotace kultury nebude jistě zmařen.

I z Husovic vyrazí výprava a nebude to jen tak výprava ledajaká, bude to výprava divadelní. Představeno totiž bude v Bratislavě právě založené Husovické Národní evangelické Divadlo (HNeD). V neděli, 27. ledna 2008, se v restauraci “Tomahawk” (volně přeloženo “Valaška”) sešel samozvaný přípravný výbor, o jehož zasedání čtenáře informuje tento článek (pokud se následující líčení bude někde podobat pravdě, pak jde o podobnost čistě náhodnou).

Již první zasedání přípravného výboru ukázalo, s jakými překážkami a problémy se celý projekt zřejmě bude potýkat. Považte: původní zasedání mělo být již v pátek v restauraci “U Šošona”, nicméně jeden z členů výboru musel jít ten večer konferovat ples latinskoamerických tanců a tak se zasedání přeložilo na neděli, kdy však byl “Šošon” uzavřen a tudíž muselo dojít k přesunu do jiného lokálu. Ještě, že jich je v “Königu” dost. Když se pak konečně dva členové výboru v neděli večer v restauraci “Tomahawk” opravdu sešli, třetí člen volal mobilním telefonem, že se nachází na ulici Husově, kde však žádný lokál toho jména nevidí. Po této informaci byl zbývajícími členy výboru taktně upozorněn, že hledaný lokál se nachází na uliciHusitské a že když použije šaliny (tramjvaje) směrem na “Krpole” a rychle přijede, bude mu toto ideové pochybení prominuto (dlužno upozornění, že tento člen je vlastně členem opačného tábora, takže mu opravdu takové místopisné protestantské detaily musíme odpustit – aspoň však má projekt ten správný ekumenický rozměr).

Poté, co se všichni členové výboru sešli, bylo zahájeno jednání. Nejprve si členové výboru zvolili své umělecké pseudonymy:

Hadley	Stanley	Drinkey

Jako přísedící tohoto výboru byli vybráni:

Za matku Přírodu	Za pohanská božstva	Za ateisty

Pak byl navržen a schválen krycí název celého projektu: HNeD (Husovické Národní evangelické Divadlo. Cílem projektu je představit všem křesťanům, kteří se sejdou v Bratislavě, minulost, současnost a budoucnost evangelického národa husovického s jeho tradicemi, jazykem, kulturou a folklórem. V Bratislavě bude proto sehrána nová verzeúspěšného kolínského představení, které tak nadchlo i dojalo evangelíky německé.

K účasti jsou vyzvání všichni, kteří se chtějí zúčastnit – počítá se celkem s 15 účastníky, z nichž aspoň 10 by se mohlo podílet na představení.

Zájemci o účast, nechť se hlásí co nejdříve na známé adresemike.hadley@seznam.cz nebo osobně členům přípravného výboru. O vývoji realizace projektu, o všech výrobních výborech a divadelních zkouškách budete průběžně aktuálně informováni na těchto stránkách.

Ano, vidíme tě, ty jsi poslední, který(á) ses ještě nepřihlásil(a)!

Tak, milí čtenáři, tohle je už opravdu poslední článek věnovaný 31. německému Kirchentagu, jenž se konal vKolíně nad Rýnem v červnu roku 2007. Konečně se dočtete a na skvělých dokumentárních fotkách Jonáše Hájka přesvědčíte, jak velkolepá akce to byla.

A jestli vás ta velkolepost překvapuje, tak vězte, že jenom v Kolíně žijevíc evangelíků, než vcelé naší zemičce. Takže bychom se měli snažit!

Začneme Večerem setkávání. Naše církev tam měla pěkný stánek, plný tuzemských specialit: kofola, řízky, tatranky, valašské frgále a velký hit – jablečný závin přezdívaný Apfelstrudel (vše dodaly jednotlivé skupiny poutníků). Ceny byly mírné a tak se brzy měli prodavači co ohánět. Největší zájem byl nečekaně o řízky, byť za sebou měly cestu autobusem z domova až na místo určení. Frgále rovněž mizely rekordní rychlostí, takže nakonec zbyly jen tatranky s kofolou a Apfelstrudel, který byl zlikvidován závěrečným výprodejem.

Vedle tohoto stánku také byla sehrána slavná premiéra husovické hry, o které si můžete přečíst vespeciálním článku.

Poté, co zvládli svou premiéru, vyrazili naši reprezentanti na obhlídku dalších stánků a pódií, kterých bylo všude opravdu hrozně moc.

Především šli povzbuzovat zpěváky a hudebníkyTen Singu Náchod, kteří vystupovali na nedalekém podiu.

Druhý den už jsme se sešli všichni na výstavišti, kde ti nejvybranější a nejschopnější nastoupili službu v našem církevním stánku. Jenom mi není jasné, kde se vzaly ty moravské sestry ve stánku těch českých bratrů. Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že vysvětlit název naší církve nebylo jednoduché. Němci totiž naší zemi nazývají Tschechien a nikoliv třeba Böhmerland. Na protektorát Böhmen und Mähren už taky raději zapomněli, takže nebýt vlajky, tak to u nás vypadalo na stánek nějakých bohémských bratrů (ještě jsme se mohli zaplést do moravských bratří…). Mimochodem, víte, kde se vzal pro Čechy název Bohemia? Nastudujete dějepis!

Jinak takových stánků byly na výstavišti stovky: různé sbory, evangelické a podobné církve z celého světa, různé církevní organizace, zdravá výživa, lidská práva, ekologové, prodej všeho možného – no byl to jarmark se vším všudy. Hledali jsme i nějaký stánek evangelického pohřebního ústavu – já aspoň marně.

Významnou návštěvu stánku ovšem náš fotograf nemohl propásnout!

Jinak to však byla pohoda. Před stánkem bylo takové náměstíčko, kde se dalo posedět na koberci či na různých krabicích a třeba se stát i živoucím panelem, který návštěvníky odkazoval na vystoupení studentůEvangelické akademie.

Jednotlivé výstavní haly byly propojeny širokými koridory, kde třeba hrála hudba, byly různé výstavy nebo se jimi pouze chodilo. A na náměstíčku mezi pavilony jsme sehráli první reprízu, o čemž se můžete dočístve zvláštní článku.

Jo, bydleli jsme ve škole. Teda nebyla to jen taková obyčejná škola, byla to škola multikulturní - tedy spíše monokulturní, neboť všichni žáci a žákyně se jmenovali nějak cizokrajně – Hasan, Jasmina, Semir…A vpředu na zdi třídy byl nápis: “Wir sprechen Deutsch“.

V sobotu večer byly v kosteleStephanuskirche ve čtvrti Riehl slavnostní bohoslužby. Hrála super kapela se skvělou zpěvačkou, nicméně díky prosklené stěně jsme mohli dobře studovat skleníkový efekt a teplota dosahovala ke konci bohoslužeb aspoň 40 stupňů Celsia. Ale německá důkladnost zvítězila: nic jsme nevypustili – kázalo se, zpívalo se – česky, německy…

Byla taky večeře Páně – ty džbánky roznášejí vybraní členové sboru a víno přelévají do těch keramických pohárků. Trochu nezvyklé, ale nesporně hygieničtější…

Pozn.: Mají tam bezvadnou paní farářku Marii Reyter, která pochází z Čech a která se o nás jinak perfektně starala. Taky tam mají i bezvadné farníky, ti se se o nás starali taky.

A po bohoslužbách následovala zahradní slavnost. O občerstvení se postaraly synodní rada a Ekumenická rada církví a pohoštění opravdu stálo za to! K pití byla bečka Budvaru a moravská vína v lahvích. Byl to závan domoviny do jinak celkově bezalkoholického Kirchentagu – našinec se nezapře. (Pro mládež ovšem byla k dispozici minerálka s džusem.)

Během garden party jsme sehráli třetí a nejslavnější představení – určitě si přečtětezvláštní článek!

Zatímco byly dojídány a dopíjeny zbytky, mládež se veselila po svém. V kostele zněly tóny Ten Singu.

A všichni společně vesele juchali – husovičtí nezůstali pozadu!

Kirchentag samozřejmě probíhal v mnoha polohách a určitě i v mnohem vážnějším stylu, než jak ukázala tato, spíše lehce napsaná reportáž. Pro všechny zúčastněné to byl nepochybně silný zážitek, který může být inspirací do jejich evangelické budoucnosti. A kdo chce tedy Kirchentag dále poznávat – ať se podívá na oficiální stránky!

Vrcholem celého divadelního snažení se stalo třetí představení, které se odehrálo na garden party večer po slavnostních bohoslužbách ve Staphanuskirche. Velkou výhodou bylo, že diváci byli nejprve vybaveni pokrmy a nápoji, které potřebovali v klidu zkonzumovat, tudíž pěkně seděli na lavičkách u stolků a neutíkali.

I přes náročné světelné podmínky se Jonášovi podařilo nafotit několik dokumentárních fotografií, které dokumentují vskutku neformální charakter celé akce.

Obecenstvo bylo složeno nejen z českých a moravských účastníků Kirchentagu, alepředevším z členů místního evangelického sboru, kteří se dostavili v hojném počtu. Z oficiálních hostů můžeme jmenovat jak zástupce Ekumenické rady církví, tak i zástupce naší synodní rady vedené samotným seniorem Joelem Rumlem. Příležitost k ostudě se tudíž zněkolikanásobila.

Konzumace dobrot a umění byla (jak ukazuje dolní obrázek) provázána lépe než třeba v Kinokavárně.

Kdo nemohl unést sílu uměleckého zážitku (případně z technických důvodů seděl zády k jevišti) přišel o hodně – třeba o zázračné léčení nemocného dítěte.

Poslední obrázek pak ukazuje skutečnou raritu a tou je reálný televizní playback. Nebohá Marta, která hrála redaktorku CNN ztratila před představením hlas a jen tiše sípala. Všimněte si hocha v modrém tričku uprostřed, který něco čte. To je playback – pomocný herec čte anglický text a Marta jen otvírá ústa. Myslím, že nikdo nevěřil, že to je jen improvizované řešení, asi si mysleli, že to do hry patří. Ostatně ani se jim nedivím.

Od začátku zkoušek panovala obava, zda hra vedená v lehce humorném tónu a v postmoderním balení nebude pro německé publikum poněkud exotická. Nakonec ale mohu ocitovat názor jednoho místního diváka: “Moc se mi to líbilo, dostali jsme lekci pravého českého humoru.” Doufám, že jsem si to správně přeložil….

Druhé představení na Kirchentagu 2007 jsme se pokusili zrealizovat v poněkud klidnějším prostředí, než bylo na Večeru setkávání. Ale ať jsme hledali, jak jsme hledali, všude se něco dělo. V pavilonech probíhaly přednášky, ve spojovacích koridorech hrály různé kapely, jako třeba dechovka nebo hip-hop apod.

Nakonec jsme objevili takové pěkné asfaltové nádvoříčko mezi pavilony, kde někdo nainstaloval jakousi bílou stěnu, kterou jsme využili jako scénické pozadí. Faktem bylo, že slunce pekelně pražilo! (Foto – Jonáš)

Celou akci začala kapela (Anežka, Jonáš, Jáchym) několika písněmi a pak jsme to rozjeli. Dokonce se objevilo i obecenstvo mohutně podpořené dalšími českými a moravskými účastníky.

Představení mělo vážně pouliční charakter, kolem chodili lidé, zastavovali se a opravdu se na to divadlo i dívali.

Marta už tradičně měla jako redaktorka CNN velký úspěch, netušila ovšem, co ji čeká (čtěte v článku o 3. představení).

Jáchym se jako Ježíš začal propracovávat k dokonalosti, je vidět ten farářský původ!

Ovšem římská vojska (Pepina) i nepřející příslušníci židovského národa (Františka) s Jáchymem náležitě zatočili – jak už to všichni dobře známe.

A to by bylo!

Prázdniny nám končí a je nutné se zase pomalu vracet k všednímu internetovému životu. Nicméně než začne nová sezóna, plná nejrůznějších zajímavých akcí, pokusím se ještě vrátit k času předprázdninovému, kdy výprava statečné husovické mládeže navštívila 31. celoněmecký Kirchentag v Kolíně nad Rýnem.

Pro milovníky cestopisných reportáží si nyní dovolím napsat několik postřehů urbanistickýchs Kolínem spjatých. Fotografie dodal fotoreportér Jonáš Hájek.

Dlouhé roky jsem žil v omylu, že čím víc pojedu na západ, tím se míra krásy a civilizovanosti bude zvyšovat a směrem východním tomu bude zase naopak. Není to však tak hrozné. Alespoň při cestě směrem západním se mi zdálo, že to v té naší staré dobré Evropě vypadá všude asi zhruba stejně. Jisté obavy jsem ovšem měl, dost dlouho jsem nedávno rozdýchával např. srovnání rekonstruovaného nádraží drážďanského s tím našim brněnským, ale návštěva Kolína nad Rýnem mě přece jenom trochu uklidnila. A když jsem uzřel nad Rýnem i naši vlajku, připadal jsem si fakt jako doma.

Uznávám ovšem, že Rýn je opravdu velká řeka, takovou u nás doma nemáme. Se Svratkou jsem se jej ani nepokoušel srovnávat. Řeka je to tak široká, že přes ni jezdí dokonce i lanovka. Milovníci socialistické výstavby určitě ocení paneláčky na dolním obrázku vlevo. Ani zblízka se od těch našich moc neliší.

Výhodou velké řeky je, že po ní mohou jezdit velké lodě. A jezdí jich tam opravdu hodně. Pořád. Sem a zase tam. Opravdu vůně dálek. Hodně lodí bylo holandských, české jsme neviděli, plavba labsko-odersko-svratecká sem zřejmě nedosahuje.

Čím je však řeka širší, tím víc je na ni ležící město vodou rozdělené. V Praze třeba Vltava vypadá, jako by vám tekla přímo obývákem. Ale Dunaj v Bratislavě, to je jiné kafe, tam už je potřeba most SNP. V Kolíně zase mají most železniční. A po obou stranách jsou pěší promenády. To se to chodí po mostě, kouknu na jednu stranu a vidím lodě, kouknu na druhou a kolem jede (už pomalu) vysokorychlostní vlak (v Německu mají skutečné vysokorychlostní vlaky, nikoliv naše malé české pomalé Pendolino). Jo, ten červený proužek na mostním oblouku, to je ryba (půl ryby) – logo Kirchentagu.

A takový železniční most ve spojení s historickou architekturou, vše ve vkusném nasvícení, opravdu nemá chybu. Nejlepší zorný úhel pohledu byl z rázovitých zahradních restaurací na břehu Rýna - pivo chutné, ale Starobrno to nebylo – nicméně od pivovaru na Mendláku zase není takový výhled.

Pokud se náhodnému pozorovateli zdá, že ten most vede přímo k pověstnému kolínskému Dómu a že tedy vlak zřejmě projíždí skrz kostel, není daleko od pravdy. Všimněte si těch lidiček, kteří sedí před Dómem na schodech. Na co se asi koukají? Přece na nádraží! 

Ano, na dolním obrázku vidíte vpravo sedět turisty před gotickým kostelem a naproti nim právě projíždí mezinárodní superrychlík. Něco takového my Brňané umíme ocenit. Sedíme pod Petrovem a dole ujíždí zrychlený vlak na Hrušovany. V Brně o takový pohled možná přijdeme, soužití nádraží a Dómu však patří v Kolíně k tomu nejatraktivnějšímu, co město návštěvníkům nabízí. 

Jinak je však okolí Dómu ukázkou lepení moderního a historického, často s nepříliš povzbudivým výsledkem. Kdo však na tuto hru (kombinace výsledků kobercového bombardování se snahou vybudovat moderní město) přistoupí, zjistí, že Kolín je překvapivě příjemné místo k žití. A i když nevypadá zrovna naleštěně (asfalt je podobný našemu, vodotrysky nefungují, tu a tam se povaluje nějaký papír navíc), přesto překvapuje svou nečekanou lehkostí bytí. 

Mimochodem, ještě jednu věc bychom mohli v Kolíně okopírovat – cyklostezky! Na každém širším chodníku jsou namalovány pruhy pro cyklisty, na kole se dostanete všude. A tato vstřícnost k alternativní dopravě je stejného druhu, jako vstřícnost města k návštěvníkům, turistům, ba i přistěhovalcům. V tomto milionovém městě žije skoro 250.000 cizinců, z toho více než 64.000 Turků a Turkyň. Nakonec, ty palmy jsou skoro jak v Istanbulu, ne?

Abych nezapomněl, v Kolíně volně žijí i papoušci - nejvíc se jim líbí v botanické zahradě. Ono je vůbec v Kolíně tepleji, než u nás, ale konec konců, na Prýglu zase bydlí želvy, tak co! Osobně zapsal Mike Hadley.

Jen se naše skromná husovická výprava v Kolíně na Kirchentagu ubytovala, hned neprodleně vyrazila na první velkolepou akci a tou byl Večer setkávání. Na obou březích Rýna spojených železničním mostem (ovšem se stezkami pro pěší) se rozkládaly desítky stánků plných různého občerstvení a pódií, na kterých zněly písně a hudba.

I my jsme se shromáždili u stánku Českobratrské církve evangelické, naditého frgály, štrůdly, řízky, tatrankami a kofolou, a na malém trávníčku vedle jsme sehráli premiéru naší velkolepé divadelní hry a to v jazyce německém a anglickém dohromady.

Vzhledem k ruchu z nedalekého pódia a také z projíždějících vlaků asi nebylo moc rozumět, co hrajeme, a také ani nebylo moc diváků, jejich malý počet však umožnilJonášovi, aby nerušeně vytvořil rozsáhlou fotodokumentaci této historické události, se kterou vás nyní můžeme seznámit.

Tož, deme na to!

Kostýmy a masky jsou základem dobrého představení.

Kdepak asi jsou ti diváci?

Přijdou, když zabubnuji, či nepřijdou…

Velevážené publikum, dámy, páni, holčičky, chlapečci, nemluvňata, psi, kočky, koně a vůbec veškerá stvoření…

Víte vůbec, kde se nachází Morava?

Tak pozor! Morava je daleko, daleko odsud na východě, fakt, hrozně daleko, no skoro, skoro v Palestině…

Zde vidíme naši universální herečku, jménem Eliška, která místodržitele římského, Pontia Piláta všem známého, znamenitě zobrazuje.

A toto dítě zde, Radmila jménem, ubohé to dítko ztělesňuje.

Dcera má teplotu…. tak vysokou teplotu…. moc vysokou teplotu…. příšerně vysokou teplotu!

Vida je, diváky, pár jich vážně přišlo!

Velevážené publikum, viděli jste skutečný zázrak!

Vážení televizní diváci, hlásíme se živě z jeruzalémského chrámu, kde právě došlo k vážnému incidentu.

A už tu máme před kamerou představeného našeho chrámu, jinak také ředitele tržnice pana Abrahama. Můžete nám, pane Abrahame, k tomu něco říct?

Děkujeme za vaše jasné stanovisko.

A teď tady máme příslušníka spřátelených okupačních vojsk, setníka Postumia Agrippu. Pane Agrippo, byla bezpečnostní opatření dostatečná?

Děkuji za vaše jasné stanovisko.

Vezměte a jezte, toto jest tělo mé.

Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.

Ano, slyším dobře…. Tak zatčení proběhlo bez větších incidentů…. Pouze jeden sluha má uťaté ucho.

Jednou jsi hrdina a pak na tebe v lepším případě zapomenou. Ovšem v horším případě tě chtějí ukřižovat a to už je fakt smůla.

Velevážené obecenstvo, naše veleumělecká tragédie vrcholí, Ježíš Nazaretský, král židovský je ukřižován. Davy obdivovatelů jsou pryč.

Díky našim technikům se podařilo zprostředkovat rozhovor s očitým svědkem, kterým je veřejnosti již poměrně známý setník Postumius Agrippa. Pane setníku, co si o tom všem myslíte? On byl opravdu Bůh!

A to je všechno nejpodstatnější. Loučí se s vámi Martha Thal, CNN, Jeruzalém.

(Další informace najdete zde.)