Promítat budeme báječný film:

Báječní muži na létajících strojích

Dobrodružná komedie, Velká Británie, 1965, 138 min.
Those Magnificent Men in Their Flying Machines, or How I Flew from London to Paris in 25 hours 11 minutes
Motto:
Aviatičtí nadšenci z celého světa jsou zváni na letecký závod z Londýna do Paříže! Vítěz získá slávu, finanční odměnu a obdiv krásných žen…
Krátký popis:
Dobrodružná komedie o tom, jak na samém počátku 20. století nabídly British Newspaper cenu pro vítězného pilota v závodě přes Kanál, přesněji řečeno z Londýna do Paříže, jak cena přilákala na start letce z nejrůznějších koutů světa a co všechno se při takové cestě může přihodit…
RežieKen Annakin HerciStuart Whitman,Sarah Milesová,James Fox,Alberto Sordi,Robert Morley,více…

Váš Ivan Cimr

Filmáčový Ivan nám píše:

Už budou hnedle prázdniny a prvních šest filmů bylo v tomto roce promítnuto. Je čas to vyhodnotit.

Myslím že bych to měl shrnout na hromádku:

• Obecenstvo rekrutující se Husovických Vřešťanů je skvělé! Chodí v hojném počtu a neodchází mi předčasně z tak nádherných kousků jako jsou Formanovy Vlasy – Hair.
• Promítací podmínky jsou slušné a zvládli jsme i pozdější stmívání.
• Podařilo se sehnat filmy, které jsem nejvíc chtěl!

Jaký byl účel:

• Promítnout Vřešťanům (no, já vím, mládežníkům, ale pochybuju, že si říkají nějak jinak) filmy, které jim dnes nenabídnou multikina ani televize (té se ovšem omlouvám, ČT2 mě zachránila u posledního filmu)
• Filmy které jsou staré dobou natočení, ale současné obsahem a sdělením, poklady naší i světové kinematografie
• Filmy které prostě musí vidět!

Jak to dopadlo v praxi – prvních šest filmů:

Kdyby tisíc klarinetů režie Ján Roháč, Vladimír Svitáček

V pravé poledne režie Fred Zinnemann

Ostře sledované vlaky režie Jiří Menzel

Vlasy – Hair režie Miloš Forman

Balada pro banditu režie Vladimír Sis

Kdo seje vítr režie Stanley Kramer

Každý film měl svoje důvody pro zařazení. Ten první – no, muzikál, odvaz, myšlenka jednoduchá ale geniální, ztělesněná legenda svého druhu. Ten druhý – kategorie western, jednoduchá zápletka, ale kolik emocí a osudů do toho našlapaných, kolik analogií s naším životem – snad nejvíc o nutnosti rozhodnout se kde stojím. Třetí – dojemně menzelovský film s Oskarem, aktuální k věkové kategorii diváků filmáče. Čtvrtý si vyžádali prostě sami. Promítalo se to na Opletalce a přizvány byly také obyvatelky internátu. Ty to ovšem nebavilo a o to víc jsem si užil svých osvědčených a zjevně nadšených diváků! No, však si to vybrali sami. Pátá Balada – historie blízká nám, Brnu, Provázku … Láry Hauser nám udělal úvod o natáčení filmu a vůbec. Šestý – co já jsem se ho nahledal! Film, který mi uvízl v hlavě snad když jsem měl tolik let co Vřešťani … nikde k sehnání. Půjčovny, kamarádi, archívy … Chtěl jsem ho sehnat za každou cenu! A nakonec mi volá kamarád, co mi ho pomáhal shánět, a jadrně mi sděluje: „Ty vole, dávaj ti to v sobotu v televizi!!!“ Několik videorekordéru zajišťovalo jistotu nahrávky. Tak a teď bych chtěl moc vědět, jak jim tohle sousto chutnalo …

Co dál:

• Dojedeme rok – další čtyři filmy
• Začínáme zase v září

Na co jsem zapomněl:

• Na maraton Harryho Pottera – skvělé, to by se mohlo ještě opakovat!

Závěr

• Příšery vopičí husovický, napište někdo článek o posledním filmu “Kdo seje vítr“ !
• Přeju pěkné prázdniny

Váš Ivan

My, vojáci lidové armády Československé socialistické republiky, jsme věděli své. Pečlivě jsme zvyšovali svou bojovou připravenost a s prstem na spoušti jsme čekali, až to po vzoru vietnamských soudruhů imperialistům konečně nandáme.

Berger tam přece jenom šel a teď má jako tisíce dalších na hřbitově svůj bílý kříž. Soudruzi nakonec zvítězili. Dnes už jsou soudruzi na vymření, květinové děti taky. Máme však taky centrifugové kaskády a pomalu rostoucí hromádky obohaceného uranu.

Budeme taky pálit povolávací rozkazy? Věk L.S.D. přichází – pryč s G.W.B! Nevěřte nikomu přes třicet. Všechny květiny nakonec zvadnou… Zbývá realita.

P.S. Ale, že to ten český režisér pěkně natočil! (MH)

Film Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Tato dvojice autorů je slavná vyjímka z cimrmanovského pravidla. Tito dva guruové si natolik rozumějí, že každý dojde svou cestou k naprosto shodnému výsledku. Jeden knihou, druhý filmem. Film nedostal Oskara pro nic za nic, navíc spadá do doby kdy tuto cenu dostávaly opravdu kvalitní filmy. Je to koncert herců, kameramanů a citlivého režiséra v pozadí. Ostatně režiséra z našeho filmového klubu dobře známe, jen se podívejte, jaké filmy jsme si pouštěli předtím. Dnes mi připadá že se mu kvalitou produkce po dlouhé době blíží režisér Hřebejk, který rovněž nechápe své diváky jako lidi s dlouhým vedením, kterým je potřeba všechno podat polopatisticky. Věci naznačené, nakousnuté a procítěné, fantazie pracuje stejně jako když čtete dobrou knihu.

Díval jsem se na mládežníky a měl jsem z nich radost jak mají radost. Jak zpívá Jarek Nohavica – …a já abych řek pravdu, toho tuším hodně, moje fantazie kreslí věrohodně …. (IC)

Specifickou postavou je i šerifova novomanželka. Svou trochu naivní vírou se brání před otřesným zážitkem z dětství. Zpočátku natolik tvrdě tlačí svým pacifismem svého muže k odchodu, že je odhodlána ho i opustit. Cítí jeho jednání jako zradu, na sobě a svých ideálech. On ale ví, že dělá co musí. Ví že útěk není řešení. Není přehnaně odvážný. Je sám, má strach. Krásná mexičanka ale ví co říká, když jeho pomocníkovi výsměšně výsvětluje rozdíl mezi ním a šerifem: “…jsi pěkný chlapec, máš široká ramena….ale Will Kane je muž.” Šerif bojuje zdánlivě beznadějný boj sám. Rozhodl se tak, na rozdíl od všech ostatních. Poslední rozhodnutí je však na jeho ženě. V jediném krátkém okamžiku se jí vyjeví naivita jejího postoje když zločinec míří na jejího muže a zbývá jen vteřina do jeho smrti. Jeden musí zemřít – a tohoto musím zabít já aby můj muž žil. Zde film pro mě vrcholí, bez ohledu na další a závěrečné výstřely, bez ohledu na nepatetické, ale jednoznačné gesto a výraz šerifa, který odjíždí a háže hvězdu pod nohy spořádaných občanů. (IC)

Semaforská plejáda je tu opravdu úžasná, přestože film zdaleka nenabízí ty nejlepší písně, které Suchý a Šlitr vytvořili. Člověk se vždycky rád podívá na mladou Hegerovou, Pilarovou a další, ocení výborného Jelínkova Satchma, v davu vojska hledá známé muzikanty (je zajímavé, že se tu mihne Pavel Sedláček, aniž by cokoli zahrál či zazpíval) a potěší se mladými tvářemi známých herců a hereček. Vždy znovu překvapí originalita Šlitrovy komiky – co tam předvede v jednom krátkém výstupu s Urbánkovou, to je úžasné!

Běh času přece jen film trochu oslabil (ale to je vlastně dobře?!) – zmizel strach z vojny, který (de)formoval naše mladá léta, a také reklama na limonádu Super nás už asi zrovna nepobaví.

Za zmínku stojí, že narozdíl od dnešních filmů a navzdory tématu se film obejde bez sexu a násilí. Erotiky je tam dost, ale tak křehké a nevinné, že je to až k nevíře…

Otázkou je, jak rozumět samotnému závěru. Bach našeptává Schulzemu – braň se! Schulze se brání tak, že pálí – tím končí legrace a vrací se realita. Jak to ten Bach myslel? Měl se Schulze bránit hudbou? Zpěvem? A jak se budem bránit my? (ŠH)

Hlavním z mnoha důvodů, proč lze považovat knížky J. K. Rowlingové o Harry Potterovi za geniální, je hluboké zakotvení příběhu ve zvěsti evangelia: je to především láska, která v obětavosti a nasazení pro druhé přemáhá moc zla. Autorka tuto základní výpověď evangelia sděluje dětem tak zdařile a nenuceně, jak v našich časech nikdo druhý. Samozřejmě, není nad knihy. Ale ani filmová zpracování to podstatné nezamlčují: jedině láska obětavá, přestože ztráty mohou být veliké, má proti zlu šanci. Jak říká Brumbál – schopnost milovat je to nejmocnější kouzlo. Právě milosrdenství a soucitu, pozitivního vztahu, se pán zla nejvíc bojí. (napsal Štěpán Hájek)

Noc Harryho Pottera stála za to – podrobný popis z pera Honzy Cimra najdete v článku!

Na úvod jen drobnou technickou poznámku: Rozhodl jsem se být tentokrát naprosto vědecky přesný, a to jak co do faktů, tak co do časových údajů. Proto kdyby se vám zdálo, že je to spíš nějaký pedantský supermegapřesný plán než článek, tak se vám to nezdá. Ale nebudu už déle zdržovat.