Ženeva na rok

 Publikováno: 8. 12. 2008, kategorie: Děti a mládež, YMCA
Autor: Saša Hauserová
Foto: Saša Hauserová

Možná to víte, možná ne, ale loňský školní rok jsem strávila na teologické fakultě v Ženevě. Hodně lidí se mě ptalo a ptá, jaké to tam bylo, a já se vždycky ptám jich, na jak dlouhou odpověď mají čas. Ta nejkratší zní: ještě lepší, než jsem čekala. A že jsem toho čekala dost.



O něco delší odpověď by mohla být následující: Ženeva sama je krásné, čisté a otevřené město, ve kterém se příjemně žije. Je o něco menší než Brno, já jsem ji hodně prochodila pěšky, protože jsem si celý rok zcela plánovitě nekupovala tramvajenku a hromadnou dopravu využívala spíš příležitostně.

Ženevská protestantská fakulta je legračně malá. Nejen počtem učeben, nemá totiž vůbec vlastní budovu a sídlí v přízemí filosofické fakulty, ale i počtem studentů. Všech magistrů, v prvním i druhém ročníku, včetně zahraničních studentů, nás bylo dvanáct. Všichni tito studenti jsou zároveň i posluchači na teologických fakultách v Lausanne a Neuchatel. Fakulty totiž měly zoufale málo studentů, a proto vytvořily federaci, v jejímž rámci teď studenti a pedagogové cirkulují a na každé fakultě se učí jen některé předměty. Pro mě to v praxi znamenalo najezdit asi 600 km týdně ve vlaku a pochopit tři různé knihovní systémy. Výhodou bylo, že jsme se se studenty dobře znali, navštěvovali jsme se a já jsem se díky jejich otevřenosti v celém tom rumraji cítila naprosto „doma“.

Vlídného přijetí se mi dostalo nejen na fakultě, ale ve Švýcarsku obecně. Švýcaři jsou sice na první pohled trochu uzavřenější, než jejich sousedé Francouzi, ale jde jen o první zdání. Jsou zdvořilí, usměvaví, a to i týden před Vánocemi v kilometrové frontě před pokladnou. Našinec si na to rychle zvykne a při návratu do Čech zažívá menší kulturní šok.

Co se obecně známých pravd o švýcarském národě týče, platí hlavně to, že jsou neuvěřitelní byrokrati. Formality, doprovázející udělení k pobytu, uznání pojištění a podobně, se mi podařilo dovyřídit až v půli prosince. Naučila jsem se vyplňovat desetistránkové formuláře, aniž bych u toho hnula brvou a pochopila jsem, že čím víc razítek na papíře máte, tím je platnější, ať už je váš názor na to jakýkoliv.

Pokud vás zajímá, jak často jsme se v Ženevě potkávali s Calvinem, asi vás zklamu. Věhlasný reformátor a moralista stojí vytesán do kamene v parku hned vedle university, občas k nám zašel na seminář, ale jinak ze svého soklu jen trochu překvapeně shlížel na to, co se děje v trávě. Nebo spíš na trávě: pikniky, muzicírování, tai-chi, street dance, pouliční divadlo i festival dětské literatury. Ty tam jsou doby, kdy se v Ženevě za párek k pátečnímu obědu udílela přísná důtka a kárný půst.

Tak tohle je ta o něco delší odpověď. Dobarvit si ji můžete na www.sasikpasik.rajce.net, kde jsou další fotografie z mého pobytu.

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.