Otava 2008

 Publikováno: 2. 10. 2008, kategorie: Děti a mládež, YMCA, Výlety a tábory
Autor: Petr Konvalinka
Foto: Petr Konvalinka

Několik odhodlaných mužů, žen a dětí se vydalo v pátek 15. srpna v prudkém lijavci přes půlku republiky, aby strávilo celou noc a následující den v neustávajícím dešti na břehu rychle se rozvodňující řeky Otavy. Začátek rodinné vody tedy nijak optimistický, i když on to vlastně nebyl začátek…



Přihodilo se to už na jaře, kdy Jirka Sedlák rozvinul další ze svých nápadů a nadchl pro svou myšlenku společného splutí řeky několik dalších tatínků i maminek a své nadšení pak všichni přenesli i na své děti. Dlužno dodat, že Jirkovo nadšení neskončilo v okamžiku, kdy bylo třeba vzít do ruky brusku, lepidlo a skelnou tkaninu a brousit a lepit a zase brousit a lepit. Za to patří Jirkovi dík, že má nejenom nadšení, ale i výdrž. No, a pro to všechno skoro nikoho v den odjezdu na Otavu ani nenapadlo, že by déšť a nepříliš dobrá předpověď počasí měly něco měnit na plánovaném setkání v kempu Čepice.  

Poprvé si někteří sedli do lodi v sobotu ještě za deště. Tedy nejprve Jirka, jako instruktor, nám předvedl, jak nastoupit, co s tím pádlem, jak zastavit a jak vystoupit. Všichni, poněkud lehkovážní účastníci první deštivé lekce sice zvládli nastoupit, někteří též zdatně pádlovali, ale už jen někdo správně zakormidloval ke břehu, zastavil a vystoupil… (autor článku ještě jednou děkuje Jirkovi, že za ním těch 500 metrů po proudu rozdivočelé řeky běžel…).

Jinak jsme opravdu většinu dne byli schovaní v tee-pee a těšilo nás společné jídlo a hlavně společně trávený čas.

Neděle přinesla krásné počasí a Štěpán vedl ranní bohoslužby přímo na louce. 

Jak jen to bylo možné, naložili jsme vše potřebné a vyrazili do Sušice…

Instruktorské úlohy se opět ujal Jirka a hned nám předvedl něco, co někteří z nás sledovali se zatajeným dechem…

Inu, někdo má přece jenom raději klidnější jízdu… Tak se pokochejte pohledem na pár obrázků, kde je vidět právě ta klidná jízda na řece Otavě. 

Takto krásně jsme se měli celé další tři dny. Řeka byla nádherná, vody bylo po deštích dost a dost. A počasí nám též vynahradilo všechny předešlé ústrky a hodně se snažilo. Čas ovšem uplynul jako voda v Otavě a museli jsme se loučit…

Každopádně jsme na vodě zjistili, že prostě někdo jezy sjíždí a někdo koníčkuje, někdo má rád marmeládu a někdo sádlo, ale všichni pádlují tak nějak stejným směrem.

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.