Kázání při konfirmaci 18. 6. 2006 v Brně-Husovicích

 Publikováno: 24. 06. 2006, kategorie: Kázání, Konfirmace


Běda těm, kteříž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají při tom do večera, až je víno i rozpaluje. A harfa, loutna, a buben, a píšťalka, a víno bývá na hodech jejich; na skutky pak Hospodinovy nehledí, a díla rukou jeho nespatřují.

Izaiáš 5,11-12 (reminiscence na bigbítový festival Křídla 2003)

Kdybych byl tzv. „zbožný prudič“,  napral bych do vás na základě takového textu úplnou salvu moralistických frází: Jste samá zábava a žádné náboženství! Chlastáte od rána do večera! Zkažená mládež! Pořád jen bubny a kytary, poslouchat se to stejně nedá, jste celí zdivočelí, myslíte beztak jen na hlouposti a po Pánu Bohu si ani nevzdychnete! Já bych vám zvedl morálku, bando jedna bigbíťácká! Atd atd.

Zbožný prudič je nesmrtelný. Ale možná, že takový moralismus je někdy i dobrý k tomu, aby evangelium mohlo zazářit v plné kráse, aby bylo vidět, že evangelium není mravokárství, ale něco jiného.

Než to vezmeme za rozumnější konec, než se k evangeliu dostaneme, nemůžeme zamlčet, že tihle rozčilení mravokárci už nadělali spousty škody, a to tím, že v mnoha lidech utvrdili mylný dojem, že křesťanství je jenom nějaká pochmurná morálka a žádná radost ze života. A to si přece nemůžeme nechat líbit! Je snad víno, kytara či buben, píšťala či smích něco, co musí věřící člověk odmítat? Jistěže ne! O tom nás přesvědčují mnohé texty po celé bibli, např. známý žalm 150. mohutně vyzývá ke zvuku všech možných hudebních nástrojů, včetně zmíněných harfy, loutny, bubnu i píšťaly. A kolikrát mluví bible o hodování, radosti a veselí v kladném smyslu, kolikrát je řeč i o vínu v tom nejpozitivnějším – pijte z toho kalicha všichni.

Co tedy myslí Izaiáš tím svým běda? Je v tom jistě něco víc než jen výlev rozčileného mravokárce… Vždyť Izaiáš taky ví o dobrodiní vína či hudby. Míří do ještě větších hloubek, než že by se jenom vztekal nad těmi, co chodí po muzikách…

Věci nejsou zlé samy v sobě, ale lze jich zle užívat. Člověk je může zneužít proti sobě i proti druhým. Dokonce tak dobrá věc jako je dům nebo pole, může se v lidských rukou stát nástrojem útlaku, jak si lze přečíst v předchozích verších. A prorok Izaiáš nemluví proti domům, polím, vínu či hudbě. Upozorňuje na stav lidského života, kdy člověk podlehne nějakému opojení, utíká před reálným světem, zavírá oči před problémy či potřebami svého okolí a propadá se do stále hlubší prázdnoty. Na skutky Hospodinovy nehledí a díla rukou jeho nespatřují. O to tu jde, že člověk někdy není schopen vidět věci ve správných proporcích, střízlivě a ostře.

Takový útěk, taková prázdnota, takové „opilství“, to samozřejmě nehrozí jen ze strany muziky či alkoholu, ale i odjinud, ze stran, kde by se člověk takového nebezpečí možná ani nenadál. Zatímco u počítačových her nebo požívání omamných látek, tam nás to napadne hned, tam je to vidět, o tom se mluví, ale co třeba jiné závislosti, jiná opojení, která se mohou tvářit naprosto počestně, a ani si neuvědomujeme, jak silné jsou to modly, které dokáží člověka úplně opít. Hudba, určitě. Když někdo tráví život s hlavou zabořenou do reproduktoru a okolní svět ho nezajímá. Akolhol, určitě – tam je to evidentní. Možná sázení sportky, možná sledování televize, možná prohlížení časopisů, možná každá přehnaná specializace, co já vím, každý by si měl hlídat to své, tu svou propukající závislost, své soukromé „opilství“, které mu rozmazává výhled do reálného světa božích skutků a lidských potíží.

V těchto dnech – a přiznávám, že se to týká i mě, může se stát blíbeným únikem, velmi silným „opilstvím“ např. fotbal. Je to úplné náboženství. Má to svoje božstva, chrámy, svatyně, vykladače i popularizátory, své mučedníky a oběti. Dokáže to člověka pohltit. Nejsme někdy opojeni, nezapomínáme na věci důležité?

Jak tomu čelit? Jak se nenechat zmámit? Podle Starého zákona jsou dvě možnosti: buď modly nepokompromisně skácet, rozdrtit či jinak zničit – anebo, pokud jde o věci potřebné a užitečné, běžně je užívat. Střízlivě, věcně, nenábožensky, nemodlářsky, a s potěšením, k oslavě Hospodinově, od něhož stejně všechny ty dary nakonec jsou. Modlám se neklanět, ale s vděčností jich užívat.

V tomto případě volím druhou možnost. Domy i pole, víno i pivo, hudba či filmy, fotbal, a nakonec třeba i ty televizní seriály, chcete-li, to všechno nám může dobře sloužit, nebudeme-li tomu propadat fanaticky, budeme-li se z toho střízlivě a přiměřeně radovat. A hlavně: Nepřestaneme-li na skutky Hospodinovy hledět, a budeme-li i nadále s vděčností a chvalami díla rukou jeho spatřovat.

Evangelium je radost a svoboda. Můžeme žít v milosrdenství. A dobrých darů užívat Pánu Bohu ke cti a bližním k užitku. Amen

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.