Taková poklidná Sázava

 Publikováno: 28. 08. 2006, kategorie: Výlety a tábory


Po prosluněném červenci přišlo chladnější počasí. Čekali jsme co bude. Do poslední chvíle jsme váhali, jestli se vůbec na vodu vypravit. Když jsem si v Praze půjčoval dvě lodě, smáli se mi, že jsem cvok, že chci jet v srpnu Sázavu, že nebude v řece žádná voda. Dva dny před odjezdem na vodu se rozbilo jediné auto s tažným zařízením, druhý den nám vypověděli vůz upravený pro převoz lodí.

Takto začíná Jonášova reportáž o nejdramatičtější vodě v historii Husovic.

Auto naštěstí rychle opravili a v neděli ráno jsem sehnal náhradní vozík.V neděli ráno také poprvé po třech dnech nepřetržitého deště vysvitlo slunce, tak jsme povzbuzeni odstartovali akci.

Z Brna vyjel Ivan s klukama a s dvěma loděma na střeše do kempu ve Stvořidlech. My jsme v nově příchozí vlně prudkého děště naložili dvě lodě na vlek a dvě na střechu a s Františkou, Ondřejem a Jáchymem vyrazili k Sázavě. Celou cestu nepřetržitě pršelo.

První to vzdal Ondřej. Vysadili jsme ho tedy na nádraží v Havlíčkově Brodě, odkud odjel do Brna. Vyhoubičkovali jsme vodu z lodí a pokračovali do Stvořidel. Když jsme přijeli nebylo v řece nijak moc vody, nepršelo, tak Františka postavila první stan a složili jsme lodě a s Jáchymem jsme vyrazili zpět pro další dvě lodě. Chvíli po našem odjezdu dorazili do kempu i Honza s Tomem. My jsme opět v štiplavém slejváku naložili v Bejkovci zbytek lodí a vyrazili teď už po tmě zpátky do Stvořidel. Přijeli jsme v jednu v noci a tak jak jsme dojeli tak jsem usnul, v sedě za volantem.

Probudil jsem se brzo ráno a pustil jsem si rádio a sledoval zpravodajství. Jak jsem tak koukal z mokrého okýnka přes clonu deště, měl jsem pocit, že nevidím ty kameny, co byly ještě večer vidět. Hlásili, že na Labi je 3. povodňový stupeň. Během rána volal Ivan, který sledoval nepřetržitě stránky ČHMÚ a hlásil, že večer teklo Sázavou 20 kubíků a že teď teče 120. Volalo taky pár zděšenejch rodičů. Největší část výpravy totiž právě vyrazila z Brna vlakem. Kemp se úplně vylidnil. Jen přijel nějakej pán z povodí, a říkal, že si máme dát lodě k lesu, aby nám je to nesešplouchlo. Tomáš zatloukl kolíky abychom viděli jak voda stoupá.

Odpoledne se přiblížila hodina, kdy měl přijet vlak s naší výpravou. Šli jsme jim tedy naproti k vlaku. Přešli jsme lávku vedoucí přes řeku na nádraží a konstatovali jsme, že pokud bude mít vlak zpoždění, asi se už nedostaneme na druhou stranu, protože chybělo tak 10cm a lávka by se octla na hladině. Vlak jel naštěstí včas, takže jsme všichni přešli zpátky do kempu. Lukáš s Martinem se usídlili hned v zavřené hospodě, kde sice protejkalo střechou, ale jen trochu. Ostatní si postavili stany a my jsme s obavami pozorovali jak voda stoupá. Po půl hodině už přes lávku nešlo přejít a připlul menší strom, který se snažil vzít lávku s sebou.

Přijeli tedy hasiči, kteří lávku uzavřeli a traktor s hlídkou zajišťovali, aby se za ní nic nezaseklo. Já jsem jel s Martou nakoupit do Ledče. Nemohli jsme sehnat žádnej obchod, ale nakonec se to povedlo. Přejíždeli jsme řeku v Ledči, kde je normálně jez. Teď se z něj stala je taková obří peřej.Potok, který se vlévá pod jezem v místě soutoku tryskal jako gejzír asi tak čtyři metry do výšky. Večer přijel Leonardo autem a taky ani moc nevystoupil. Ráno déšť trochu zvolnil. Dali jsme si v restauraci čaj či grog a sledovali řeku. Z lávky bylo vidět jen kousek zábradlí. Ivan volal, že je průtok 230 kubíků. Začal jsem vymýšlet nouzové varianty, protože bylo nanejvýš jasné, že sjízdný stav bude tak nejdřív za tři dny.

K poledni přestalo pršet, tak jsme vyrazili na plánovaný pěší výlet přírodní rezervací Stvořidla, kde jsou sportovními vodáky vyhledávané peřeje. Výlet to byl moc pěkný, viděli jsme řeku, která se proměnila v rozbouřené moře, pověstné kameny nebyly ve vodě vůbec vidět. Ve vodě plavaly spousty kmenů a místy řeka zaplavovala cestu. Když jsme vyšli z lesa na takovou lesní louku, vylezlo slunce. Lehli jsme si do trávy a hráli lístečky a městečko Palermo a bylo nám moc příjemně, jako člověku obyčejně bývá, když po týdnu nepřetržitého deště vyjde hřejivé slunce. Na té louce jsme se také rozhodli pro nouzovou variantu.

Jedna varianta byla jet do srubu a péct pštrosa, to zastávali naši gurmáni, Honza a Tom prosazovali variantu Čtyři Dvory, a já a snad i většina zastávala velice obtížný a složitý plán přesunu na volné tábořiště v Lovětíně, kde měl za týden začít náš tábor. Zvolili jsme nakonec tuto poslední variantu, ač byla organizačně nejkomplikovanější. Ale, ačkoliv na naší slunečné louce nebyl nijak silný signál, kontaktovali jsme Ivana, Štěpána, Pavla Šimka, který je pánem toho tábořiště a pražské vodáky kvůli lodím. Bylo totiž nutné tábor během odpoledne vystavět, což pánové zvládli bravurně.

Vrátili jsme se do kempu, naložili pražské lodě a rozdělali oheň suchým Bejkoveckým dřívím a holky uvařily špagety. Potom jsem odjel do Prahy vrátit dvě lodě, mezitím přijel Ivan a vzal dvě Bejkovecké lodě a pasažéry a odvezl je do Lovětína a Leonardo taky naložil pasažéry a se zastávkou v jihlavském Tescu odjel taktéž do Lovětína. Ivan tábořiště pomocí mé telefonické navigace vcelku bez problému našel, ačkoliv tam nikdy nebyl a vrátil se pro své lodě do Stvořidel. Zato Leonardo, ačkoliv měl s sebou Františku, která už tam dvakrát byla, bloudil několik hodin po lesích až zavařil motor. Ale nakonec asi v 11 dorazili.

Ve Stvořidlech zůstali tedy Samuel, Vojta a Jáchym a dvě lodě. Ty jsem nabíral cestou z Prahy. To bylo asi v jednu v noci. Naštěstí už alespoň nepršelo, takže jsme přesun zvládli celkem rychle a za poslechu Mišíka jsme dojeli do Lovětína asi v půl třetí a ani jsme si nic neutrhli i když jsme zvolili poněkud terénnější cestu. V Lovětíně nás přivítali s velkým jástotem, neboť jsme se všichni zase šťastně shledali. Ještě jsem zapomněl, Martin s Lukášem a s Frenklem se rozhodli jet místo do Lovětína do Brna, tak jsme je museli převézt na druhý břeh loďmo, neb lávka byla stále pod vodou.

A abychom nebyli tak smutní, že jsme neseděli ani jednou v lodi, pořádně jsme se aspoň projeli na klidnější vodě v kempu. V Lovětíně jsme hlavně dlouho spali, připravovali program na tábor a dělali táboráky, zpívali a hráli.

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.