V Husovicích působí v tomto školním roce vikář Filip Ženatý

 Publikováno: 16. 02. 2013, kategorie: Děti a mládež, YMCA
filipAutor: Štěpán Hájek a Filip Ženatý

Tento rozhovor jste mohli číst v Husovických listech 2012 / č. 2, a pak i v brněnském časopise Setkávání. Tam ovšem při sazbě vynechali poslední otázku, takže text byl poněkud znehodnocen. Proto zveřejňujeme rozhovor ještě jednou v úplné podobě.



Absolventi Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, kteří se rozhodnou pro farářské povolání, nenastupují přímo do služby na samostatném sboru, ale projdou ročním vikariátem v některém sboru církve, tedy jakýmsi testem a zaučením před vlastním začátkem působení. V našem sboru jsme již vikářů měli několik, byli to Leonardo Teca (dnes farář v Rokycanech), Pavel Čmelík (farář na Vsetíně) a Martina Kadlecová (farářka v Silůvkách). Od 1. 10. letošního roku působí v našem sboru vikář Filip Ženatý.

Odkud pocházíš?
To je zapeklitější otázka, než by se mohlo zdát. Narodil jsem se ve Valašském Meziříčí. Vyrůstal jsem v Novém Městě na Moravě. Rodina se pak přestěhovala do Pardubic, zatímco já jsem šel studovat teologii do Prahy. Teď žiju v Brně. Takže z každého místa tak trochu pocházím a každé mě nějak ovlivnilo. Nejvíc ale asi Nové Město.

Máš pocit, že tě studium dobře připravilo na práci faráře?
Určitě mě připravilo. Jestli dobře, to je otázka. Ono asi záleží, čemu se člověk v tom studiu věnuje a na co se zaměří. Na začátku jsem nevěděl, jestli půjdu dělat faráře, spíš to vypadalo, že ne. Takže jsem hltal řečtinu, hebrejštinu a biblistiku, to mě hodně bavilo. Pak mě dost ovlivnil roční pobyt v Kampen v Nizozemí. Tam jsem se setkal s lidmi z různých koutů světa, z Keni, Zambie, Indie, Barmy a Koreje. To mě hodně nakoplo a došel jsem pak k rozhodnutí, že to teda zkusím být farářem. Takže pak, když jsem se vrátil z Nizozemí, mě třeba víc zajímala praktická teologie, protože jsem věděl, co chci dělat a v čem mám mezery. No, v něčem mám povážlivé mezery doteď. Jsem každopádně hrozně rád, že vikariát existuje. Člověk si může všechno osahat, zkusit, promyslet a případně z toho ještě vycouvat.

Proč vikariát právě v Husovicích?
Vikáře k mentorům přiděluje komise pro vikariát. Člověk může trochu specifikovat, do jakého regionu by chtěl, ale poslední slovo má komise pro vikariát. Já jsem chtěl někam do Brna nebo k Brnu, protože moje přítelkyně je z Brna a chtěli jsme být pokud možno spolu. To klaplo a jsem za to moc rád.

Dva měsíce je relativně krátká doba, ale jaké jsou první dojmy – co ti jde a co ti nejde?
Vikariát mě baví. Jak práce ve sboru, tak práce na seminářích s ostatními vikáři. Myslím, že máme docela dobrou partu. Doufám, že mě to bude bavit dál. Nejde mi organizace pracovního času. Nad přípravou sedím i několik dní v kuse, hlava mi třeští a jsem z toho dost vyčerpaný. A když se do toho nějak dostanu, tak když chci mít volný čas, tak mi pak zase nejde se od toho odstřihnout. Pořád se mi k tomu stáčí myšlenky a jsem pak dost nekomunikativní a protivný. Někdy si říkám, že by bylo lepší chodit někam do práce, mít jasnou pracovní dobu od do a domů a mít klid.

Jak se ti po dvou měsících jeví náš sbor?
Sbor v Husovicích je hodně rodinný, přátelský a živý. To se mi moc líbí. Cítím se tu dobře. Obrázek Husovického sboru však nemám rozhodně celistvý. Jsem zvědav, co přinesou další měsíce.

Než se staneš farářem – co vidíš jako největší problém farářského povolání?
Pocházím z farářské rodiny, takže farářskou realitu myslím docela znám. Co mi přijde největší problém jsou – bez okolků – peníze. Ne, že by člověk potřeboval žít v přepychu. Na slušné živobytí myslím farářský plat stačí. Ale problém jsou mimořádné výdaje, se kterými člověk dopředu nepočítá. Co když někdo z rodiny bude potřebovat peníze na operaci nebo já nevím co. Na tohle farářský plat nestačí. A s blížícím se samofinancováním to asi bude čím dál obtížnější.

Na jaký sbor po skončení vikariátu zamíříš? Máš nějakou představu?
Chtěli bychom zůstat na Moravě, případně Valašsko nebo Vysočina. Zda to bude vesnický sbor nebo městský, je asi jedno.

Mladí tě znají také jako saxofonistu kapely KSV. Ještě hrajete, nebo vikariátem tahle éra skončila?
Máme teď takové období útlumu. Za posledních několik let se toho hodně změnilo. Z Nového Města jsme vlastně všichni odešli a každý jsme teď někde jinde. Je těžké se sejít na zkoušku a ještě těžší dát dohromady nějaké nové písničky. Hledáme teď nějakou novou formu, jak to dělat dál. Uvidíme. Kryštofovy staré věci ale rozhodně nekončí.

Děkuji za rozhovor, Štěpán Hájek

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.