Po volbě

 Publikováno: 27. 01. 2013, kategorie: Kázání

Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchýně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. (Mt 8, 14-15)



Toto kázání jsem měl hotové už ve středu. To předesílám, aby bylo jasné, že jsem ještě nevěděl, jak prezidentská volba dopadne, a že tedy hledat v kázání nějaké souvislosti s volebním výsledkem je nepřípadné. Souvislost tu samozřejmě bude, ale ne s výsledkem volby, nýbrž s tím, co předcházelo, s předvolební kampaní v uplynulých čtrnácti dnech. Neocitla se většina z nás ve zvláštním stavu napětí, ve stavu jakési podivné, předvolební horečky? Argumentovali jsme, zastávali stanoviska, možná se i hádali, žasli nad výroky oponentů, nechápali argumenty protivníků, rozčilovali se nad ubohostmi a nečestnostmi, také sami jsme leckdy přitápěli pod kotlem, nebyli jsme pořádně schopni dělat něco jiného, pořád jsme na to museli myslet, a nakonec jsme z toho všeho byli dost unavení, vyčerpaní, a těšili se, až bude po všem.

Když k tomu připočteme, že zrovna řádí chřipky a leckdo ležel doma s horečkou doslova, máme před sebou výmluvný obrázek předchozích dnů, kdy jsme byli poněkud nepoužitelní, podobně jak Petrova tchýně. Nepoužitelná pro běžné činnosti, pro všední práci.

S tchýněmi bývají ovšem potíže. O tom každý asi víme své. Vztah k tchýni bývá nejnáročnější, a také naopak – být něčí tchýně není zrovna jednoduché. Petr má v Kafarnaum dům, Petr je ženatý, Petr má tchýni. Ponechávám stranou pikantní fakt, že nástupci na Petrově stolici tak vehementně horují pro celibát, když Petr sám byl ženatý, a raději se ptám – jaký asi byl vztah mezi Petrem a jeho tchýní? Klapalo to mezi nimi, anebo neklapalo?

Z textu se to vyčíst nedá, nic ošklivého se tu nenaznačuje, jenom se prostě konstatuje, že Petrova tchýně leží v horečce. Ten známý vtip tedy nemá opodstatnění z textu. Znáte to, ne?
(Proč Petr zapřel Krista? No protože mu uzdravil tchýni…)

Z textu žádné Petrovy postoje nevyčteme, ale na druhou stranu je zajímavé, že právě v tomto případě ani Petr, ani nikdo jiný, nakonec ani tchýně sama, Ježíše o uzdravení nežádá. To je rozdíl oproti předchozím příběhům, kde žádá malomocný sám – Pane, chceš-li, můžeš mě očistit, anebo kde žádají druzí – setník prosí o udzravení svého sluhy. Je to poměrně ojedinělé, že Ježíš rovnou koná, většinou je součástí příběhu nějaká prosba či rozhovor. Zde nám Matouš chce říci, že Ježíš může uzdravit i tam, kde nikdo nežádá. Tak je to řečeno – Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchýně leží v horečce. On sám spatřil, na žádné prosby nečeká, jde a jedná. Naše prosby, naše modlitby jsou možné, jsou žádoucí, ale nejsou rozhodující. Rozhodující je milost, kterou si nezasloužíme, která se děje z lásky. I tam, kde nikdo nežádá, nikdo neprosí, Ježíš jde a koná. Milost je víc než naše prosby, milost je víc než naše modlitby, víc než naše víra.

Obdobně je zajímavé, že se vše odehrává bez diváků. Nejsou tu zmíněni ani učedníci, tím méně zástupy. Vpodstatě ani ten Petr u toho nemusel být. Milost Kristova nepotřebuje nutně cizí oči, i když je obsahem radostné zvěsti. Uzdravení z omámení se děje mezi Kristem a člověkem, jehož se Kristus dotýká. Je to záležitost intimní, neveřejná.

Když se tedy vrátíme k tomu příměru, že i my jsme prožili poslední dny v jakési podivné horečce, tak bez ohledu na naše stanoviska, na naše modlitby, naše rozčilení či poblouznění, Ježíš jde a uzdravuje. Je tu neděle, a on se dotýká naší ruky. To asi nebude náhoda, že právě ruky. Vždyť ruka je ta končetina, kterou potřebujeme k práci, k životu. Z omámení nás Ježíš uzdravuje k dílu, vrací nás do života. Volby nějak dopadly, ale teď jde o to, co budeme dělat, kam napřeme své síly, jak budeme v životě pokračovat.

Dotkl se její ruky, a horečka ji opustila. Teď můžeš vstát, z toho všeho se otřepat a dát se do díla. Do díla služby. Dotkl se její ruky, a horečka ji opustila. I vstala a obsluhovala ho.

Když omámení pomine a nastane zase všední život, když milost člověka uzdraví, když se nás v neděli Kristus dotkne, tak teď je čas dělat něco pro druhé, sloužit svému Pánu, sloužit tomu milostivému, který uzdravuje. I vstala a obsluhovala ho.

Je čas povstat ke službě. Je třeba být uzdraven ke všední, obyčejné práci, která druhým pomáhá. Každý máme své možnosti, své způsoby, jak sloužit Kristu v našich bližních. Každý máme svá pole působnosti, jak ve vděčnosti a ochotě předávat dál milosrdenství a pravdu, ten dotyk Kristův.

Je po volbě, horečka opadla. Je neděle, dotyk Kristův. Ať už se z výsledku volby radujete, nebo jste smutní, Kristus nás vrací do všedního života, uzdravuje k dílu. Vstaňme tedy a služme každý podle svého obdarování, ku pomoci našim bližním.

A ještě jedna věc – je pravděpodobné, že ta slova obsluhovala ho znamenají, že mu připravila večeři. I takto můžeme vyústění příběhu pochopit. Kdo je uzdraven z omámení a povstane k dílu služby, chystá vše potřebné k večeři Páně. Tím samozřejmě nemyslím jen to, že nakrájí chleba a nalije víno. Tím myslím, že bude pracovat pro smíření protivníků, pro odpuštění mezi rozhádanými, pro spolupráci národů (to nám zřejmě hodně chybí), pro respekt k odlišným (to nám taky chybí), pro sounáležitost a solidaritu mezi lidmi. Takto služme svému Pánu. Amen

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.