Český Banát: Oáza klidu, kde se zastavil čas? Ne tak docela

 Publikováno: 6. 10. 2012, kategorie: Děti a mládež, YMCA, Výlety a tábory
417557_3979991012990_2067554833_n-2Autor: Lucie Prejzová
Foto: Klára Hodačová

Procházet se nedotčenou přírodou na úpatí rumunských Karpat. Nahlédnout do vlastní historie v cizím prostředí. Přenést se do první poloviny 19. století, ve které naši krajané opustili domovy a vydali se s celými rodinami na samé hranice Rakousko-Uherské monarchie za pochybným slibem lepší budoucnosti. Odjet z moderního uspěchaného západního světa a odpočinout mezi skromnými chaloupkami a pracně obdělanými políčky. Zrána pozdravit stařenku v květovaném šátku a vyslechnout si (s nostalgickou vzpomínkou na Babičku Boženy Němcové) její „Dejž to Pánbůh…“ A zvečera, až bude dobytek v chlévech a koně ve stájích, přihnout si s místními v hostinci na návsi domácí slivovice…



Takhle se prezentuje Banát. Takhle se formulují důvody, proč se právě tam vydat uprostřed léta, proč ve dnech dlouho očekávané dovolené opustit představu hotelů a pláží na vyhlášených letoviskách a místo toho zabalit krosnu, spacák a karimatku a vydat se na cestu do Rumunska… A přesně to jsme udělali i my – uprostřed srpna, sedm statečných a jeden ještě statečnější, dvě auta, tři příručky o Banátu, jedna mapa. Přes Slovensko a Maďarsko, v Rumunsku jižně a jižně, přes Temešvár a Moldavu… skoro až tam, kde Dunaj tvoří přirozenou hranici se Srbskem. Pak ještě kolem děsivých, dávno nefungující dolů po kamenité cestě serpentinami do strmého kopce – a jsme u cíle. Tam leží vesnice Gerník, naše první staročeská zastávka.

A také naše první překvapení. Na návsi plno. Autobus. Auta. Před hospodou „U Švejka“ všechny stolečky obsazené, ozývají se bodré výkřiky a hlasitý smích. Odkudsi zaznívá kytárka a falešné „U stáánkůůů, na levnou kráásu…“ Pryč, tohle není nic pro nás. Rychle zaparkovat, ještě rychleji potlačit nepříjemný pocit, že jsme se s našimi auty začlenili do tohoto davu turistů, a vyrazit vesnicí dál a dál, dokud nás neuchlácholí ticho a výhled skrz dřevěný plot do krajiny a ony skromné chaloupky a kostel a škola a… hospoda. Malá, jakoby skrčená před tím vším děním, zející prázdnotou. Svými dřevěnými vyviklanými lavicemi na zahrádce a suchým záchodem za domem patrně nevyhovuje turistické poptávce. Naštěstí pro nás. Konečně odpočinek po cestě. Srdečný hostinský vděčně roztáčí piva a rozlévá domácí kořalku…

Banát je skutečně krásný, skutečně vesnicky lidový, skutečně jaksi původně vlastní, náš. Po dobře značených turistických značkách se člověk prosmýkne kolem rozpadlých rumunských salaší (svíraje v ruce silný klacek či pořádný kámen na obranu proti údajně nebezpečným psům), aby zakotvil v bezpečí jedné z vesnic nejznámějšího okruhu Gerník – Rovensko – Sv. Helena. Po cestě skutečně uvidí nádherné hory a rozkvetlé louky, v blízkosti vesnic široké lány polí a švestkové aleje. Doopravdy může složit hlavu u někoho z místních, který mu s laskavostí předloží „sármy“ (zelné závitky s masem), pořádně maštěné ovocné knedlíky či alespoň mamaliku (kukuřičnou kaši, tzv. „jídlo chudých“), který mu za drobný peníz prodá na cestu domácí bílý chléb a sýr a šípkovou marmeládu… Prohlédne si lidově zdobené kostelíčky a barevné štíty domků, ustoupí z cesty povozu s koňmi a stádu krav, shovívavě se usměje nad českými nápisy na náhrobcích (typu „Kdo vjeří ve mně, biť i umrel, žif bude na vjeki“) a možná se mu dokonce podaří zastihnout krojovaný průvod na „slavnost oltářů“ či jiný církevní svátek.

Ale byl by to velmi nepozorný turista, který by se spokojil s romantickým pozlátkem a odjel domů s harmonickým pocitem navštíveného ráje na zemi. Neuviděl by staré lidi na polích, kteří dřou od svítání do setmění, protože mladí dávno odešli „za štěstím“ do Čech. Nevšiml by si znechuceného pohledu ženy, která s odvrácenou tváří spěšně prochází kolem opilecky rozjíveného hloučku turistů. Nevyslechl by babičku, která se slzami v očích vypráví o své nemoci, pro kterou musí prodat dům a odjet k synovi kamsi k Plzni, kde by se měla na stará kolena naučit žít zcela novým , hrozivě jiným způsobem. Nezarazil by se nad úsměvnými (či zoufalými?) pokusy místních „podnikatelů“, kteří vybavují pekárnu televizí a hospodu počítačem s internetem, aby turistům nabídli to, od čeho si v podstatě odjeli odpočinout.

Ale dosti úvah – my jsme pokračovali skrz Banát. Zvykli jsme si, že si radost z místa nemůžeme uzurpovat pro sebe, všudypřítomní Češi nás přestali rušit od zážitku z krásných výhledů. Někam pěšky, jinam autem, přespat za vesnicí, ráno v ešusu čaj a kávu, a vyrazit dál a dál až k poslednímu cíli naší cesty – do Eibenthalu na festival. Plno. Stánky s pivem, klobásami a gulášem – jako doma. Jen navíc stolečky s výrobky místních dětí a žen. Přijely kapely z Česka (a to i takové legendy jako Mňága a Žďorp, Divokej Bill nebo Květy) a další autobusy plné turistů, pro které byla tato akce vlastně připravena… Přirozeně – s turisty přišly nové možnosti tolik potřebného výdělku, turisté přinesli peníze do bědných poměrů. Turisté jsou jedinou spásou budoucnosti Banátu – a zároveň zkázou jeho původnosti. Což je ve skutečnosti, jak jsme nakonec všichni shodli, stále ta lepší varianta.

Má tedy cenu se do Banátu vypravit? Rozhodně ano – realita je zajímavá a velmi obohacující i přes to, že neodpovídá pohádkovým představám. Krásnou přírodu, lidovou architekturu a starobyle vesnický způsob života Banátu nikdo neodpáře. A chce-li jej někdo poznat v konturách, ve kterých bývá vykreslován, ať se vypraví co nejdříve… ať vyrazí zjara nebo na podzim, ne uprostřed léta. Ať se vyhne moderním ubytovnám, a nabídne raději pomocnou ruku či prostě peníze (klidně české koruny, v Banátu se jimi běžně platí) za přespání v některé z chalup. Dočká se starosvětského pohostinství, poslechne si příběhy z banátského života a ještě odejde s pocitem, že alespoň troškou pomohl tam, kde je tomu skutečně potřeba.

417557_3979991132993_1521499718_n
295223_3980019133693_50040974_n

417557_3979991012990_2067554833_n
417557_3979991252996_1532823861_n
376861_3980039254196_1551169353_n
539429_3980022533778_342402928_n

206074_3980026253871_643582402_n
582684_3980026893887_1024963180_n
531158_3980078615180_1487483776_n

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.