O Kirchentagu

 Publikováno: 12. 09. 2007, kategorie: Hrajeme divadlo


Tak, milí čtenáři, tohle je už opravdu poslední článek věnovaný 31. německému Kirchentagu, jenž se konal vKolíně nad Rýnem v červnu roku 2007. Konečně se dočtete a na skvělých dokumentárních fotkách Jonáše Hájka přesvědčíte, jak velkolepá akce to byla.

A jestli vás ta velkolepost překvapuje, tak vězte, že jenom v Kolíně žijevíc evangelíků, než vcelé naší zemičce. Takže bychom se měli snažit!

Začneme Večerem setkávání. Naše církev tam měla pěkný stánek, plný tuzemských specialit: kofola, řízky, tatranky, valašské frgále a velký hit – jablečný závin přezdívaný Apfelstrudel (vše dodaly jednotlivé skupiny poutníků). Ceny byly mírné a tak se brzy měli prodavači co ohánět. Největší zájem byl nečekaně o řízky, byť za sebou měly cestu autobusem z domova až na místo určení. Frgále rovněž mizely rekordní rychlostí, takže nakonec zbyly jen tatranky s kofolou a Apfelstrudel, který byl zlikvidován závěrečným výprodejem.

Vedle tohoto stánku také byla sehrána slavná premiéra husovické hry, o které si můžete přečíst vespeciálním článku.

Poté, co zvládli svou premiéru, vyrazili naši reprezentanti na obhlídku dalších stánků a pódií, kterých bylo všude opravdu hrozně moc.

Především šli povzbuzovat zpěváky a hudebníkyTen Singu Náchod, kteří vystupovali na nedalekém podiu.

Druhý den už jsme se sešli všichni na výstavišti, kde ti nejvybranější a nejschopnější nastoupili službu v našem církevním stánku. Jenom mi není jasné, kde se vzaly ty moravské sestry ve stánku těch českých bratrů. Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že vysvětlit název naší církve nebylo jednoduché. Němci totiž naší zemi nazývají Tschechien a nikoliv třeba Böhmerland. Na protektorát Böhmen und Mähren už taky raději zapomněli, takže nebýt vlajky, tak to u nás vypadalo na stánek nějakých bohémských bratrů (ještě jsme se mohli zaplést do moravských bratří…). Mimochodem, víte, kde se vzal pro Čechy název Bohemia? Nastudujete dějepis!

Jinak takových stánků byly na výstavišti stovky: různé sbory, evangelické a podobné církve z celého světa, různé církevní organizace, zdravá výživa, lidská práva, ekologové, prodej všeho možného – no byl to jarmark se vším všudy. Hledali jsme i nějaký stánek evangelického pohřebního ústavu – já aspoň marně.

Významnou návštěvu stánku ovšem náš fotograf nemohl propásnout!

Jinak to však byla pohoda. Před stánkem bylo takové náměstíčko, kde se dalo posedět na koberci či na různých krabicích a třeba se stát i živoucím panelem, který návštěvníky odkazoval na vystoupení studentůEvangelické akademie.

Jednotlivé výstavní haly byly propojeny širokými koridory, kde třeba hrála hudba, byly různé výstavy nebo se jimi pouze chodilo. A na náměstíčku mezi pavilony jsme sehráli první reprízu, o čemž se můžete dočístve zvláštní článku.

Jo, bydleli jsme ve škole. Teda nebyla to jen taková obyčejná škola, byla to škola multikulturní - tedy spíše monokulturní, neboť všichni žáci a žákyně se jmenovali nějak cizokrajně – Hasan, Jasmina, Semir…A vpředu na zdi třídy byl nápis: “Wir sprechen Deutsch“.

V sobotu večer byly v kosteleStephanuskirche ve čtvrti Riehl slavnostní bohoslužby. Hrála super kapela se skvělou zpěvačkou, nicméně díky prosklené stěně jsme mohli dobře studovat skleníkový efekt a teplota dosahovala ke konci bohoslužeb aspoň 40 stupňů Celsia. Ale německá důkladnost zvítězila: nic jsme nevypustili – kázalo se, zpívalo se – česky, německy…

Byla taky večeře Páně – ty džbánky roznášejí vybraní členové sboru a víno přelévají do těch keramických pohárků. Trochu nezvyklé, ale nesporně hygieničtější…

Pozn.: Mají tam bezvadnou paní farářku Marii Reyter, která pochází z Čech a která se o nás jinak perfektně starala. Taky tam mají i bezvadné farníky, ti se se o nás starali taky.

A po bohoslužbách následovala zahradní slavnost. O občerstvení se postaraly synodní rada a Ekumenická rada církví a pohoštění opravdu stálo za to! K pití byla bečka Budvaru a moravská vína v lahvích. Byl to závan domoviny do jinak celkově bezalkoholického Kirchentagu – našinec se nezapře. (Pro mládež ovšem byla k dispozici minerálka s džusem.)

Během garden party jsme sehráli třetí a nejslavnější představení – určitě si přečtětezvláštní článek!

Zatímco byly dojídány a dopíjeny zbytky, mládež se veselila po svém. V kostele zněly tóny Ten Singu.

A všichni společně vesele juchali – husovičtí nezůstali pozadu!

Kirchentag samozřejmě probíhal v mnoha polohách a určitě i v mnohem vážnějším stylu, než jak ukázala tato, spíše lehce napsaná reportáž. Pro všechny zúčastněné to byl nepochybně silný zážitek, který může být inspirací do jejich evangelické budoucnosti. A kdo chce tedy Kirchentag dále poznávat – ať se podívá na oficiální stránky!

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.