Denisa Klimková, 26 let

 Publikováno: 22. 03. 2002, kategorie: Zbývající


Je to k nevíře, ale s křesťanstvím jsem se poprvé setkala v socialistickémčasopise pro děti – Mateřídouška. Bylo mi tenkrát sedm let.V časopise byla pohádka o stvoření: ráj, Adam, Eva, strom,had, vousatý stařeček na obláčku atd. Podání Boha bylosamozřejmě záměrně zkreslené a jeho existence zpochybňována,ale samotný fakt, že by Bůh mohl existovat, mi vrtal hlavoučím dál víc…

a dokonce jsem se večer často tajně modlila k Bohu,kterého jsem neznala. A pak jsem se za to zase tajně styděla,protože nikdo v naší rodině nebyl věřící. S přibývajícímilety jsem se za to styděla víc a víc, až jsem si řekla, žepokud se dostanu na gymnázium, tak toho nechám. (Už přecebudu dospělá a rozumná!) Hm, zase jedno nesplněné předsevzetí.

Za dva roky přišla sametová revoluce. Někteří z mých spolužákůuvěřili v Boha, což se u nich začalo projevovat různými”stavy”. Např. jedna spolužačka zásadně nenosila učebnicea najednou začala nosit do školy Bibli. Podobných nadšencůbylo několik a často mezi sebou diskutovali o Bohu. Byla to všakskupina spolužáků, ke kterým jsem neměla příliš blízko anenašla jsem odvahu se otevřít a přijít za nimi se svými otázkami.

Když jsem se dostala na vysokou školu a poprvé jela do školy doBrna (pocházím z Městce Králové), rozhodla jsem se, že sikoupím Bibli. V knihkupectví mi nabídli dvě: kralickou aekumenickou. Název té druhé mi nic neříkal a o té prvníjsem z literatury něco věděla, takže volba byla jasná. S nadšenímjsem se dala do čtení (samozřejmě od počátku) a vytrvala aždo poloviny Druhé knihy Mojžíšovy. Tam už nadšení značněpolevilo a Bible pak zůstala několik týdnů na poličce. Pakjsem začala číst Nový zákon. Ale vůbec jsem nerozuměla,jak souvisí to, co čtu o Ježíši s mým životem, vztahy,studiem fyziky, …

Asi po roce mě jeden spolužák pozval na setkání křesťanů, nakterém jsem našla odpovědi na mnohé ze svých otázek. Začalajsem potom chodit do baptistické církve, kde jsem byla taképokřtěna. Po několika letech jsem se na oslavě narozenin mépřítelkyně opět potkala se spolužákem, který mě tenkrátpozval na evangelizaci. Zvaní bylo zřejmě jeho zálibou, protožemě po dvou týdnech opět pozval – tentokrát do kavárny, zatýden na výstavu rybiček, potom na procházku na Špilberk…Po roce a půl jsme se vzali.

Každý jsme byli z jiné denominace, a tak jsme hledali místo, kambychom mohli patřit oba. Po několika měsících hledání jsmezakotvili ve sboru v Brně – Husovicích a jsme rádi, žekotva drží stále pevněji.

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.