Lk 6,20-26

 Publikováno: 16. 09. 2007, kategorie: Kázání


Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: “Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.”

Asi se shodneme, že chudoba, hlad, pláč a pronásledování, nejsou žádné ctnosti, o které by měl člověk usilovat. Právě naopak – jako křesťané se snažíme, aby chudoba, hlad, pláč a pronásledování byly překonány, s těmito neradostnými stavy zápasíme a snažíme se je alespoň minimalizovat, když ne úplně vymýtit. Vyplývá to celkem jasně z evangelia, že chudému je třeba pomoci, hladového nasytit, plačícího potěšit, pronásledovaného se zastat a ujmout.

Co tedy znamená to Ježíšovo slovo – přece nás nenabádá, abychom usilovali o chudobu, o hlad, o pláč a pronásledování?! V takového Krista bych teda věřit nechtěl! A přiznávám, že všelijaké příklady z dějin dobrovolně žebravých a plačících mě nijak zvlášť nedojímají… Ježíš nevelebí chudobu, hlad a pláč. Když říká – blaze vám, není to nějaký návod k sebemrskačství. Není nutno zvolit cestu strastiplnou a utrápenou. Ne, Ježíš rozhodně neříká – chceš-li žít správně, tak hladověj a plač, musíš být pronásledován a vymazán…

To slovo je jiné. Blaze vám, chudí….. s proroky.“ (v. 20 – 23)

Ježíš nevelebí chudobu jako takovou, jako žádoucí stav, nýbrž velebí chudé, tedy ty, kteří se z nějakého důvodu v situaci chudoby ocitají. Proč je velebí? Protože jejich je boží království. Nevelebí hlad, ale hladové. Proč? Protože budou nasyceni. Nevelebí pláč, ale plačící. Proč? Protože se budou smát. Nevelebí nenávist, ale nenáviděné. Proč? Protože se budou veselit a jásat radostí.

To jsou protiklady, které mají všechny něco společného. Blaze vám, protože vy zažijete změnu! Vy máte nakročeno k budoucnosti! vyhlížíte, očekáváte, těšíte se! Vy, co jste na tom bídně, máte v sobě tento poklad pozitivního nasměrování! Žijete z budoucnosti, žijete budoucností! To lepší je teprve před vámi – a to je ta hlavní životní devíza, o kterou tu Ježíšovi jde. Před vámi je boží království, nasycení, smích, veselí a radost. A vy, kteří jste teď na tom bledě, vy to víte, vy si to uvědomujete, čekáte pohyb, vyhlížíte nové věci, a právě to je na vás skvělé! Vaše očekávání, vaše důvěra, vaše natěšenost, to je ve vás krásné a důležité!

Takhle Pán Ježíš podporuje v člověku to pozitivní, nabízí mu směr, přístup k životu, který je nadějný a aktivní.

A zcela logicky pak v protikladu pronáší svá varování před postupem opačným: Ale běda ………. ………. prorokům. (v. 24 – 26)

A zase: Ježíš neodsuzuje bohatství jako takové, ale varuje bohaté. Proč? Protože vy už jste potěšení zažili. Neodsuzuje jídlo, ale varuje nasycené. Proč? Protože budete hladovět. Neodsuzuje smích, ale varuje rozesmáté. Proč? Protože přijdou horší chvíle. Neodsuzuje chválu, ale varuje ty, které všichni chválí. Proč? Protože navzdory lidským pochvalám můžete být shledáni jako proroci falešní.

Co mají tato varování společného? Týkají se životních případů, kdy má člověk před sebou sešup. Propad. Změnu situace k horšímu. Člověk směřuje k rozčarování, jako by ty nejlepší věci měl už za sebou a teď už ho čekaly jen strasti. Běda vám, kteří nežijete budoucností, čeká vás jen prázdnota… Běda vám, kteří se opájíte přítomnou chvílí, budoucnost vás nepotěší…

Takovéto protiklady a kontrapozice evangelista Lukáš přímo miluje, dalo by se to dokládat (např.: první budou poslední a poslední první), ale my se nyní raději ptejme, jak se tyto protikladné přístupy k budoucnosti mohou konkrétně projevovat v našich časech, v situacích našeho života. Jistě je nám jasné, že tam, kde se žije jen přítomnou chvílí, nebo dokonce jen vzpomínkami na minulost a nic dobrého už se nečeká, tam život ustrnul, stává se mnohdy i jaksi zakyslým a nevrlým, bez života a radosti. Zejména ve stáří toto nebezpečí hrozí – a myslím, že právě tady se skrývá příčina i nejednoho zestárnutí předčasného. Kde nežijeme budoucností, kde se na nic netěšíme, kde nic nevyhlížíme, tam to jde s člověkem s kopce. Žije jen ve vzpomínkách a ztrácí zájem. A naopak – kde člověk nepřestává vyhlížet a toužit, kde žije budoucností a má se na co těšit, tam zůstává i energie a elán a život aktivní.

Mějme tedy toto Ježíšovo blahoslavenství i varování na paměti, a to jak pro sebe samé, tak také i pro své blízké, a také např. i pro život ve sboru. Dobré vnější podmínky jsou sice dobré, ale mohou směřovat k rozčarování a prázdnotě. A naopak – i tam, kde je vnější situace všelijak tíživá, může být přítomna veliká vnitřní síla. Může to být i naším úkolem a naší radostí, abychom si k této vnitřní síle vzájemně pomáhali. My jsme ti, kteří druhým můžeme být nápomocni, otevírat jim budoucnost, přinášet jim dobré věci, překonávat jejich trable a starosti. A můžeme i dodávat nové impulsy, můžeme se vzájemně inspirovat, můžeme společně vymýšlet a plánovat, společně se na něco těšit a společně i něco konat.

Platí to v konkrétních praktických otázkách všedního dne, ale stejně tak to platí i pro náš výhled obecně. Království boží je před námi, nasycení, radost a smích – to vše vidíme jako cíl, za všemi nesnázemi a vším utrpením, jako cíl i za lidskou smrtelností. Tak to přece dosvědčuje i Ježíšův kříž a jeho vzkříšení, že navzdory všem nesnázím a hrůzám budoucnost je otevřená, je boží a je vítězná. My se na ni můžeme upínat, můžeme se na ni těšit a z toho aktivně a inspirativně žít. Nikdy není tak dobře, aby nemohlo být líp. A všechno zlé se v dobré obrátí, vždyť přece Kristus vstal! Před námi jsou netušené boží dary, veliké boží divy! Amen

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.