Z farářova šuplíku – <b>Žalm 14</b>

 Publikováno: 14. 03. 2003, kategorie: Kázání


Žádný Bůh není – čteme tu důvěrně známou větu, kterou jsme nejspíš slyšeli už mnohokrát a kteroujsme možná i my sami již někdy vyslovili. Není Boha!

Ta věta je neobyčejně zajímavá – můžeme pocelý život zkoumat a přemýšlet, co vlastně znamená a proč je vůbec možná; jak odlišné významymůže mít v ústech různých lidí, v různých dobách a různých situacích; jak někdy může být pravdiváa jindy lživá; jaké množství možných nedorozumění v sobě skrývá, jak fatální důsledky můžepřinášet atd. Bez nadsázky lze říci, že ta věta je složitá, jak život sám.

Proto je zvláštní – a vzhledem k tomu, jak o mnoho tu jde – i zásadní, že bible se tímtonázorem (Bůh není) vůbec nezabývá. Tu větu čteme jenom zde, v žalmu 14. (když nepočítáme žalm53., který je téměř doslova totožný). Náboženská kniha – a tu pro mnoho lidí nejzákladnějšíotázku (že žádný Bůh možná není) si vůbec neklade. Jak to? To je snad biblická moudrost takzaslepená, že závažnost otázky nevidí? Nebo tak dogmatická, že něco tak rouhavého vůbecnepřipouští? Nebo tak nejistá, že se takového názoru hrozí a raději se mu vyhne?

Nikoliv, biblická moudrost není takto nemoudrá – naopak, právě pro svou moudrost tutootázku vůbec neřeší, resp. řeší po svém. Názor, že Bůh není, bibli nezajímá, asi ji to aninenapadne, a to z toho důvodu, že bible označuje slovem Bůh Toho, který je. Jsem, který jsem.Bytí o sobě a pro člověka. Říkat, že Ten, který je, není – to je pak stejně nerozumné, jakoříkat, že žádné bytí není, že žádný život není, že žádný člověk není. Chcete se zabývat tím, žeživot neexistuje? Není mnohem důležitější otázka, jaký život je a jaký bude? A právě tak sebible zabývá tím, jaký Bůh je, který Bůh je ten pravý, co o něm vyznáváme a co z toho vyplývá.Neboť v životě každý nějakému bohu slouží. Jde o to, jakému. To je pro bibli klíčová otázka.

A teď: Hospodin popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledajícíBoha. To je nádhera! Biblický Bůh nesleduje, jestli uznáváte jeho existenci, ba dokonce anijestli v něj věříte, nýbrž jestli jej hledáte! V tom je moudrost, v tom je rozumnost – živého,pravého Boha hledat! Na tom se rozhoduje „kvalita života“, neboli spasení. My jsme si přílišsnadno zvykli mluvit o věřících a nevěřících, troufale si tak lidi třídíme, ačkoli jen Bůh sámví, kdo jsou jeho, a pro nás vždycky platí: Věřím, pomoz mé nedověře. Nebylo by případnější spíšenež mezi vírou a nevěrou vidět ostrou hranici podle tohoto žalmu mezi hledači Boha na stranějedné a činiteli nepravosti na straně druhé?

Hospodin takto popatřil. To, co vidí, ovšem není žádná sláva. Obraz lidského snažení jetu podán velmi skepticky: není, kdo by činil dobré, není ani jednoho… neužiteční jsou…porušení… všichni se odvrátili… jejich snažení je ohavné…

V tom je problém, je to drtivé, takoví jsme my. Takto podle bible člověk popírá Boha – nenějakým salónním ateismem, ale takto konkrétně a prakticky, když žije zle, neužitečně, když jehosnažení je ohavné. To je problém člověka, tímto způsobem si my blázni říkáme ve svém srdci -kašlem na Boha! V tom je – že přestáváme Boha hledat a tak se stáváme nerozumnými, odvracíme seod podstaty a pachtíme se za čímsi neužitečným a pofidérním. Činitelé nepravosti… Bohanehledají… Hospodina nevzývají. Kdo se přestal po Bohu ptát, sám sebe postavil na piedestal,sám se zakonzervoval a stal se pro druhé nebezpečným.

Toto bibli velmi zajímá. Zamýšlíš se nad tím, komu-čemu vlastně sloužíš? Hledáš smyslživota? Jsi ochoten naslouchat? Toužíš po pravdě? Miluješ bližního, bereš vážně i chudého? Tojsou životně důležité otázky, na nichž se rozhoduje.

Ale jestliže právě takto popatřuje Hospodin, aby viděl, jestliže jenom na tomto serozhoduje a ne na nějakém noeticko-filosofickém uznání či odmítnutí existence boží, pak náslogicky napadne – no a nemůže tedy být nakonec takovýmto rozumným hledačem Boha i nějakýproklamativní ateista, který tvrdí, že v Boha nevěří? A stejně tak – ó, běda – nemůže býtčinitelem nepravosti i kdekterý křesťan, který se rád prohlašuje za věřícího?

Ano, ano, může to tak být – jak jsme četli v Novém zákoně, u Pána Ježíše samotného. Ten,který nese dobré ovoce, ten činí vůli boží – i když si toho třeba nevšiml a je z toho překvapen.A naopak, mnohý křesťan, který má Pána Boha plná ústa, musí slyšet: Jděte ode mne, činitelénepravosti! Nic nepomůže říkat: Pane, Pane, když v srdci svém jsou draví vlci. Takoví jsounakonec nejméně užiteční, jsou nejohavnější a nejvíc nebezpeční! Totiž – zžírají lid můj – jakoby chléb jedli! Tak rychle a tak viditelně, jako když chleba z bochníku ubývá, tak likvidují apožírají okolní lid.

Zdaliž nevědí?, ptá se žalmista. Pak se tedy náramně strašiti budou. Nevíme o svýchnepravostech, neuvědomujeme si svou neužitečnost, nepřipouštíme si svou nerozumnost? Pak nás můžepřepadnout hrůza, budeme se strachovat a děsit z Boha, kterýž jest v rodině spravedlivého. -Jděte ode mne, činitelé nepravosti!

Ale tím to nekončí. Smyslem biblické řeči o Bohu není, abychom se náramně strašili. Tonení evangelium, že bychom teď měli už jen v hrůze přemýšlet, kde jsme co prošvihli, co jsmepokazili, čeho jsme si nevšimli, jak jsme co pomrvili a vůbec celkově jak jsme v životě špatnéovoce nesli. Ne, evangelium dává šanci, pozvedá a povzbuzuje. Nejenom že Hospodin jest nadějechudého, ale také je tu v závěrečném verši žalmu řeč o spasení, o vysvobození zajatého lidu, oplésání a veselí Izraele.

O kom to asi je, když jsme předtím četli, že není, kdo by činil dobré, není ani jednoho?Jak se to může stát, že ta nejlepší kvalita života se prosadí? Kde vezmeme sílu vymanit se zezajetí nepravosti, co nás naučí vždy znovu hledat Boha? V životě i smrti?

… Povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezlmísto, kde je psáno: ´Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudýmradostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abychpropustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.´ Pak zavřel knihu, dal jisluhovi a posadil se; a oči všech v synagoze na něj byly upřeny. Promluvil k nim: ´Dnes sesplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.´(Lk 4,16-21)

To dílo Kristovo – to je ta síla, to je ta možnost i pro nás. Jeho milost přijmout, vevděčnosti a pokoře. Teď už ne – Pane, Pane, podívej, co jsme v tvém jménu všechno vykonali, jakjsme prorokovali o zlé duchy vymítali… Ne, teď už spíš – buď milostiv mně hříšnému.

A když on nás pozvedne a přijme, pak tušíme – ten závěrečný verš žalmu může být i o nás.Plésati bude Jákob a veseliti se Izrael. Jednou, ale i teď. Amen

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.