Z farářova šuplíku – Jonáš 1,1-2

 Publikováno: 5. 02. 2005, kategorie: Kázání


První ze série kázání o proroku Jonášovi.

Jak praví české přísloví: “Stávají se různé věci, přijdou lidi o krávu.” …

Ano- stávají se různé věci: neznámá, překvapivá budoucnost se protne s časem našeho individuálního vědomí, pozdrží se na chviličku jako “prchavá vteřina přítomnosti”, aby vzápětí byla překrývána dalším a dalším budoucím a proměňovala se tak v obrovskou, podivnou masu minulosti. Takto nějak vnímáme čas svého života s jeho událostmi. Takto nějak se, jak říká klasik, “neuvěřitelné stává skutkem”.

Stávají se různé věci, o tom není pochyb. A mezi tím vším, co se může přihodit, stává se také slovo Hospodinovo. Já nevím jak, a nikdo neví jak, ale uprostřed všeho ostatního, co žiješ a co se stává, najednou je tu nějaké slovo, nějaká řeč, a tlačí se to na tebe, dere se ti do svědomí, nedá ti vydechnout, máš to v hlavě a ne a ne to zapudit, nelze se toho zbavit… Je to možná hlas tichý a temný, je to možná odkudsi zevnitř nebo zvenčí nebo úplně odjinud, je to možná slovo sotva slyšitelné, leč totálně neodbytné: pravé a pravdivé. Stane se, že slyšíš v hlavě apel, výzvu: vstaň!

Takto nějak se stává slovo Hospodinovo, slovo boží, slovo pravdy. V našich obyčejných životech, které si tu “po svém” žijeme, najednou jsme osloveni, zasaženi, inspirováni a povoláni k činu, ke změně: Vstaň! To znamená – udělej něco, změň něco, pohni sebou, pohni věcmi, i skrze tebe může se stát slovo dalším lidem, může se budoucnost provalit jinak, než kdybys nic neudělal! V tom je Bůh; tak se nám zjevuje Hospodin, Jsem, který jsem s tebou. Nemusí nás tolik zajímat složitá dogmatika, nemusíme se mořit spekulacemi o existenci boží, jen toto musíme mít za důležité, toto základní biblické vyznání, že v provokujícím apelu mluví k nám nejlepší budoucnost, v inspirativní výzvě oslovuje nás pravda, v ponoukání k činu stává se slovo Hospodinovo. Nikdy na to bible nezapomíná, stále toho nemá dost, pořád znovu se to opakuje, neboť těžko mluvit o Bohu jinak, patří to základně k jeho podstatě: Vstaň! Vyjdi! Vstaň a jdi! Vstaň a choď! Náš Bůh není “Zalez! Lež! Nevylézej! Lehni! Nic neměň, nic nedělej, nikam nechoď!” Ne, v takového Boha nevěříme; věříme v toho, který říká: Zvedni se! Něco udělej!, angažuj se!, zasáhni! Citovat konkrétní biblická místa není nutné; jsou známá a je jich mnoho – desítky či stovky. Hospodin je výzvou k exodu, ke krokům, k chůzi – a různé biblické příběhy pak ukazují, k čemu a proč vykročit, co měnit, kam směřovat.

Příběh Jonášův tedy ukazuje, že slovo Hospodinovo může se nám stát i takto; že Bůh může nám být i výzvou takovouto: Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu!

Co to je za výzvu? K čemu nás zde Pán Bůh povolává?

Vstaň, jdi a volej. Máme vylézt ze své díry, ze své ulity, z bezpečí svých bytů, rodin a pracovišť – a vykročit i jinam, k lidem cizím, do neznáma. To je řeč proti naší lhostejnosti, proti neodpovědnému hraní si pouze na vlastním písečku. Nenech zlé věci jen tak plynout, ale vykroč, zakroč, angažuj se, zastávej stanoviska, formuluj protinázory, neboj se namočit. Vstaň, jdi a volej – to je základní přístup víry, odvahy a spolehnutí na boží slovo. Bez osobní angažovanosti, bez aktivního působení, bez vykročení k druhým, není víra vírou, a možná ani život životem. Neboj se a nemlč!, řekne to lapidárně kniha Skutků apoštolských. Slovem stvořeny jsou světy, tvá řeč je důležitá, tvé volání musí znít. To, co říkáš, co zastáváš, proti čemu se stavíš, to ovlivňuje svět. I tvé slovo, třeba tiché, třeba neumělé, třeba koktavé, může mít velkou váhu, může mnoho změnit, může napomoci k dobrému. Může zachránit od zkázy.

Ale jistě jsme se o tom sami vícekrát přesvědčili, že takové vykročení bývá náročné a vyžaduje velkou statečnost. Neboť nejde jen o příjemné povídání mezi svými, o sdílenou liturgii našich komnat, o žádné souhlasné přitakávání, nýbrž jde o “volání proti”. Volat proti, proti městu velikému, mocnému a cizímu, volat sám proti mnoha – to samozřejmě není nic snadného, to normální člověk dělá nerad, takto se vystavovat nebezpečí, upozorňovat na sebe, to je jako jít hlavou proti zdi. Že se právě takto stává slovo Hospodinovo, že Bůh je nám právě takovouto výzvou, to není zrovna legrace. Je to těžké a velmi ožehavé. Nikomu to přece nedělá dobře, kromě snad věčných kverulantů, být sám proti ostatním. Je snad jednoduché povstat před velkým auditoriem, a říci: nemáte pravdu, pácháte zlo? Povstat ve školní třídě a vyznat svou víru proti mínění většiny? Povstat ve zkorumpovaném městě a volat kritická slova proti? Povstat v nemravném státě a vyjádřit svůj odpor? Naše ulice, hospody a obchody jsou plné remcalů, nadávajících na cokoliv, ale sám, veřejně, přede všemi povstat a formulovat jasně svůj nesouhlas, své pobouření, svou kritiku – kdo to dokáže? Remcat někde v ústraní, nadávat nezávazně a bez rizika – to je snadné. Ale stát se opravdu prorokem, to už dokáže málokdo, neboť to znamená nasadit sám sebe, jít s vlastní kůží na trh, riskovat konflikt a počítat s těžkými konci.

Slovo boží není tedy vždycky jen příjemné a chlácholivé; v určitých chvílích, v určitých situacích je i náročné a obtížné. A přece je to výzva boží, je to slovo Hospodinovo, které se takto až nepříjemně nedá odbýt. A je to slovo důležité, je to apel zásadní, neboť ve hře není nic menšího než povaha života na zemi, než kvalita lidství. Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města a volej proti němu, neboť ZLO, které páchají, vystoupilo před mou tvář.

Slovo Hospodinovo inspiruje proti zlu. V takového Boha věříme: který je nám výzvou zápasit proti zlému, který není lhostejný k bezpráví a útlaku, který registruje páchaná příkoří. Který není odtažitý, bezcitný či škodolibý, ale který ponouká člověka, aby se v situaci zla postavil na stranu práva, aby se ozval, aby protestoval, aby se angažoval ve prospěch slabých a ohrožených. Volej proti Ninive, neboť tam páchají zlo! Volej proti šílenostem světa! Volej proti zvůli, proti agresi, proti pohrdání člověkem, proti zločinům všeho druhu! Angažuj se proti násilí, krutosti a bezohlednosti!

Možná i dnes zlo velikého města, třebas té globální vesnice, je také donebevolající. Všechno bezpráví, všechno příkoří, všechen zločin vystupuje před tvář boží; krev tvého bratra Ábela křiží ze země, křičí k Hospodinu. Je to vidět, nedá se to utajit. Možná i dnes soud je na spadnutí.

Ale právě k nám, jednotlivým lidem, stává se slovo Hospodinovo – nenech to být, něco proti tomu dělej. Vstaň, jdi a volej.

Jestliže se nám slovo Hospodinovo stává také ve sboru, skrze čtení Písma a zvěstování evangelia, nemohli bychom vstát, jít a angažovat se proti zlu také jako sbor? Možná dokonce už leccos děláme: přispíváme na postižené, podporujeme dílo Diakonie, účastníme se projektu Adopce na dálku… Dobře, ale nemohli bychom mnohem víc? Buď toto všechno, co děláme, ještě intenzivněji, anebo třeba i něco dalšího? Amen

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.