Tábor Veselí 2005

 Publikováno: 21. 09. 2005, kategorie: Děti a mládež, YMCA, Výlety a tábory


A Pepina vše napsala vlastní rukou. Když to však starý redaktor přepisoval do počítače, tu a tam mu přeskočilo písmenko, věta či odstavec a tak se možná něco ještě víc popletlo a zamotalo.

Jedno je však jisté – Pepina o táboře psala z hlediska dítěte (což už by redaktor, i přes pokračující dětinštění, nezvládl) a nikoliv z hlediska táborové vedoucí.

Tábor se konal ve Veselí u Plecháčků na faře (nejedná se ovšem o nějaké hrníčky – jedná se samozřejmě o faráře Plecháčka, paní farářovou a jejich dceru – pozn. red.).

Hned ve vlaku jsme každý dostali útržek nějaké zprávy, kterou jsme hned po příjezdu na faru složili a tak jsme se dozvěděli legendu pro táborovou hru. Naši předkové byli velcí cestovatelé a objevitelé. Při jedné daleké cestě prošli uprostřed pusté krajiny osamocenou bránou a ocitli se na neznámém ostrově a zpět už bránou projít nešlo. Dlouho bojovali o holé přežití, až se na ostrově zabydleli. Toužili však po domově a proto si postavili loď, na které vypluli hledat bránu, kterou by se mohli vrátit.

Měli jsme přichystaný velký plánek plný prázdných políček (neobjevených zemí), na jehož okrajích byly dva ostrůvky. Jeden z nich obýval nebojácný kmen Mořských hyen: Anežka, Jáchym, Libor a Šimon. Na druhém ostrově žil odvážný rod Sloníkovců: Eliška, Vojta, Samuel a Péťa.

Po plánku jsme cestovali pomocí tzv. rybáků (peněz), které jsme mohli vyhrát v různých hrách a soutěžích. Úkolů bylo mnoho, nakonec jsme se setkali s druhou lodí, která taky bloudila) a vypukl urputný boj o vlajku.

Bránu však nikdo nenašel – obě skupinky našly jen klíč. Pak následovala závěrečná noční hra (pěkně drsná, slabší povahy nechť přestanou číst – pozn. red.). Museli jsme jít na hřbitov (samozřejmě na skutečný hřbitov ve Veselí – pozn. red.), najít mrtvého piráta, vzít si klíče a jít do kostela. Ovšem mrtvola byla jen zdánlivě klidná, ale posmrtné křeče (??!! – pozn. red.) dostávala každou chvíli.

V kostele jsme se dozvěděli, že jsme nenašli bránu včas a tudíž jsme všichni umřeli (teď už jde do tuhého – pozn. red.) a dostali jsme parte. Pak nás uvítali na velkou hostinu duchů.

V tomto místě popis velké táborové hry končí. Pepině již asi došly síly. Nikdo se teď nedoví, jak to dopadlo s těmi našimi duchy. Závěr článku je však optimistický: Myslím, že tábor se moc povedl i přes to, že ze začátku pršelo a taky to, že jsme neměli lesy hned za rohem, ale museli jsme kousek popojít.

P.S. Plecháčkovi byli moc hodní a Marta s Dádou vařily fantasticky!!!!!!

P.P.S. Foto Jáchym Hájek

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.