Pozvánka na fotbalové utkání

 Publikováno: 23. 09. 2005, kategorie: Fotbálek


O historii fotbalu na Moravě od neolitu po dnešek čtěte v článku, který připravilo dějepisné oddělení naší redakce!

Existence kolektivních her s předměty o velikosti kokosového ořechu je na území dnešní jižní Moravy doložena jíž v odbobí neolitu. Svědčí o tom nálezy kamenných ručně opracovaných koulí v nalezištích Dolní Věstonice a Předmostí u Přerova. O tom, jak hra probíhala, však nálezy nic nenasvědčují. Můžeme pouze předpokládat, že hráči dopravovali předmět tvaru koule do předem vymezených oblastí – jakýchsi branek, sestavených z kostí ulovených a snězených mamutů.

Další zprávy pak pocházejí až z období osídlení jižní Moravy keltskými kmeny. Z této doby se nezachovaly žádné konkrétní nálezy, jsou však k dispozici úryvky zápisků římského legionáře Postumia Agrippy, který v pohraniční stanici u dnešního Mušova sledoval keltské bojovníky, jak na velké travnaté pastvině koulí předmět o velikosti dnešního medicinbalu a snaží se ho dopravit do prostoru mezi dvěma kopími, zabodnutými do země.

Z období osídlení germánskými kmeny opět žádné zprávy neexistují, první písmené prameny se však objevují brzy po příchodu starých Slovanů do střední Evropy a to z doby panování knížete Svatopluka – jedná se o tzv. Metodějovu závěť (kterou ovšem nenapsal Metoděj, ale jeden z jeho bulharských žáků), kde se doslova píše: “V dobách míru rozvíjejte kromě odkazu duchovního i odkaz tělesný, zvláště hbitost a rychlost podporující”.

Že se tímto odkazem staří Moravané řídili je mimo jiné doloženo zápisky na pergamenu z Mikulčického naleziště, ze kterého lze vyčíst jakousi výsledkovou tabulku, kde se uvádí pořadí jednotlivých velkomoravských hradišť (někteří odborníci však tuto tabulku interpertují jako soupis Svatoplukova majetku při dělení mezi jeho syny).

Nicméně pravdou je, že po rozpadu Velkomoravské říše nastalo období rozkvětu kolektivních her. Pozitivní dopad mělo převeztí avarského vynálezu, koženého míče, který se již svou velikostí zcela podobal dnešnímu míči fotbalovému. Hře s tímto míčem, od té doby nazývané “kopaná”, postupně propadlo obyvatelstvo všech jihomoravských hradišť a vesnic a z této doby již lze doložit jak existenci vesnice Husovice v bažinatém kraji u dnešní řeky Svitavy, tak i hradiště zbraslavského v hlubokých hvozdech na západě od dnešního Brna.

S rozvojem českého státu se hra s avarským míčem dále rozvinula a v době panování krále Přemysla Otakara II. se již konala řada turnajů v kopané, které byly mezi vesnickým lidem populárnější než turnaje rytířské.

Vzájemné zápasy mezi zbraslavskými a husovickými se staly brzy tradicí a účastnilo se jich tehdy více než padesát hráčů na obou stranách a také řádově desítky až stovky diváků.

Válečná klání v době husitských válek tuto slibnou tradici přerušila a další omezení nastala tím, že Zbraslav zůstala věrna katolické církvi a Husovice se přiklonili ke straně utrakvistické. Nicméně idea zápasů v kopané zvítězila nad rozdíly ve víře a jarní i podzimní zápasy zdárně pokračovaly až do doby třicetileté války, kdy byly katolická Zbraslav i utrakvistické Husovice vojsky švédských protestantů bez rozdílu srovnány se zemí.

Situace po bitvě na Bílé Hoře zápasům v kopané příliš nesvědčila, protože se zbytky husovických utrakvistů a českých bratří musely skrývat v undergroundu. Přesto však byla za přísného utajení sehrána řada zápasů, některé dokonce i za hranicemi Moravy v liberálnějších Uhrách.

Toleranční patent císaře Josefa II. naštěstí přinesl do moravské kopané nové oživení. Husovičtí povstali z podzemí a pod lutherským praporem opět s obnovenou silou nastoupili do zápasů. Problémy však nastaly s rozhodčími. Řada z nich si chybně vyložila císařské výnosy a kromě různosti ve víře začali rozhodčí tolerovat i unfair hru, fauly, nesportovní chování a jiné hrubé zákroky. To u mnoha zápasů vedlo ke rvačkám mezi hráči a také k potyčkám s diváky. Tak dopadly i zápasy mezi Zbraslaví a Husovicemi a po posledním zápase, kdy došlo ke zranění celkem třiceti šesti hráčů, funkcionářů i diváků, byly další zápasy odloženy na neurčito.

K obnovení tradice pak došlo až za dlouhých dvěstě let přičiněním bratrů ve víře Ivana a Luďka, kteří si vzpomněli odkazu Metodova a vyzvali borce husovické i zbraslavské k novým kláním.

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.