Novoroční kázání

 Publikováno: 1. 01. 2009, kategorie: Kázání
Autor: Štěpán Hájek
Foto: Jára Květ

Nakonec, bratří, žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. (2K 13,11)



Ty nejdůležitější věci v životě jsou vlastně ty nejjednodušší. Dají se shrnout do jedné prosté věty. A nic na tom nemění ani fakt, že ty nejjednodušší věci bývají někdy zároveň ty nejtěžší. Jistě, vždyť jsou přece nejdůležitější, a to, co je důležité, vyžaduje určité úsilí, určitý zápas. O to, co je podstatné, je třeba se vždy znovu pokoušet. Nespadne nám to do klína, musíme pro to něco dělat.

1. Žijte v radosti
To se snadno řekne, ale co když nám to nejde? Co když nás život tak tiskne a svírá, že se radost ztrácí? Že jí nejsme schopni? Ale ono asi nejde o radost, kterou máme sami nějak vyprodukovat. Jde o radost, která je z božího díla, která je z víry, a která se neprojevuje jen stálými úsměvy a věčně dobrou náladou ( i když i to by bylo dobré), nýbrž spíše určitým pozitivním přístupem k životu, pozitivním nasměrováním, které si dokáže věci přiměřeně zařadit a zpracovat, které nepropadá panice či zatrpklosti, ale ví o tom dobrém, co pro nás Pán Bůh v Ježíši Kristu připravil a co je ještě před námi. Žít v radosti – to je jakýsi hlubší životní ponor, s kterým hned tak něco neotřese, i když člověk zrovna prožívá chvíle nelehké a složité. Je to hlubší životní zakotvení, které ví o naději a z této naděje žije, děj se co děj.

Ano, člověku je někdy smutno a někdy mu není do řeči a někdy se trápí. Ale pod tím vším může mít v srdci radost, která ho znovu pozvedne a která ho neopouští. Za vším je boží záměr – a cesta kupředu je otevřená.

2. Napravujte své nedostatky
Že nějaké nedostatky všichni máme, to je jasné. Nikdo není dokonalý a nikdo nemůže říci, už je hotovo. Pravda, možná si své nedostatky neradi připouštíme, možná o nich nechceme slyšet a raději je zametáme pod koberec, ale jistě tu jsou. A je velké dobrodiní, když máme blízké a milé lidi, které máme rádi, a kteří nám naše nedostatky dokáží s citem a taktně připomenout. Roky běží, ale člověk by neměl v životě ustrnout. Může vždycky znovu přemýšlet o tom, co udělal špatně a co je třeba vylepšit. Já vím, asi nikdy nespravíme všechno. Nikdy nenapravíme všechny nedostatky, a je tedy třeba určité moudrosti, aby člověk rozpoznal, na co stačí a na co nestačí, na čem má ještě zapracovat a co už dál nezkoušet.

Ale je jasné – chce-li někdo v životě něčeho dosáhnout, je k tomu potřeba píle a pracovitosti na sobě samém. Bez toho se kupředu jít nedá a ty nejlepší věci by těžko mohly vzniknout. Ale možná že právě práce na sobě, na odstarňování nedostatků, přináší člověku nakonec velké uspokojení a bližním užitek.

3. Povzbuzujte se
Naštěstí nejsme v životě sami. Nemusíme všechno před sebou tlačit jako balvan, bez pomoci a v totálním vysílení. Jsou ještě lidé okolo nás, je tu společenství, které nás může podržet, které nám může být nablízku, o které se můžeme opřít. Sám by člověk klesal vysílen, ale povzbuzení, podpora, posila – to je něco, co nás dokáže držet nad vodou a dodávat nám sil. Můžeme a máme se vzájemně povzbuzovat, tak se projevuje láska a sounáležitost. Vždyť to přece ví každý sportovní fanoušek, co zmůže pořádné povzbuzování, jak člověku dodá sil a stimuluje k lepším výkonům. A všude jinde v životě je to obdobné, tam, kde jsou lidé s námi, kde nám přejí, kde mají pro nás pěkná slova, tam dokážeme neupadnout, vykročit a něco dělat.

Ale povzbuzovat se máme navzájem, i my máme vlévat síly druhým, ne jen čekat, až druzí posílí mě. My buďme těmi, kteří povzbuzují druhé, dávají jim najevo svůj zájem a svou účast.

4. Buďte jednomyslní
S tím je trochu problém. Co to vlastně znamená? Copak všichni můžeme smýšlet jednostejně? Myslet si totéž? A je to vůbec žádoucí? Není to spíš znakem nějakého uzavřeného, nežádoucího sektářství? Jsme přece svobodní, máme své názory, pluralita je dobrá. Proč tedy ta výzva k jednomyslnosti?

Chápu to tak, že přes všechny rozdíly a odlišnosti můžeme ve společenství lidu Kristova tvořit jedno tělo. My se nakonec můžeme shodnout. Odlišné názory nás nemusí rozdělit, znepřátelit, ale máme umět v pravou chvíli jeden druhému ustoupit, tak abychom ve výsledku táhli všichni za jeden provaz. Tady nejde o nějaké zglajchšaltování, abychom všichni byli stejní, ale jde tu o demonstraci jednoty, o sjednocení ke společnému záměru a společnému vyznání. Jinými slovy, křesťan nemá usilovat o nepřátelství s ostatními, nýbrž o přátelství.

5. Buďte pokojní
Naším cílem nejsou rozbroje, křivdy, urážky, žádné ubližování. Naším cílem je pokoj mezi lidmi. A podle toho můžeme i žít. Samotným by se nám to asi příliš nedařilo, člověk nějak přirozeně myslí spíš na sebe a své výhody, ale ve společenství s Kristem je to něco jiného. On nám dává svůj pokoj, v něm je jednota a přátelství pro všechny. V Kristu je možné smíření protivníků, odpuštění těm, kdo nám něco provedli. Láska boží v Kristu Ježíši dává pokoj a tento pokoj máme nést svým životem, máme jej přijímat a předávat dál. To neznamená, že ve všem vždycky ustoupíme a nebudeme schopni hájit pravdu, to ne, ale znamená to, že budeme přát druhým dobré a nebudeme jim házet klacky pod nohy. Že se dokážeme domluvit.

A Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
Tak je to jednoduché. A zároveň nejtěžší. Když takto budeme žít, Bůh lásky a pokoje bude s námi. Bude u nás při díle. Nakonec, co víc si přát? Amen

Komentáře

Chcete-li komentovat, musíte být přihlášeni.